Tvořte s dětmi, kreslete, malujte, fotografujte a můžete vyhrát řadu skvělých cen. Více zde...

Hudba a tanec ve školní družině

25. března 2010 v 16:44 |  Školní družina
Hudba k poslechu
Nejčastější je přítomnost hudby z různých nosičů, která však slouží spíše jako kulisa k rozličným jiným činnostem. Jakýmsi vyšším stupněm poslechu je určitá hudba dětmi vyžádaná. Tady by vychovatelka měla sehrát úlohu taktního hodnotitele, který neuráží zálibu posluchačů v určitém žánru a je schopen nabídnout jiné, hodnotnější skladby ze stejné nebo blízké stylové oblasti. Mělo by platit, že vychovatelka představuje pro děti autoritu, jejíž vkus a záliby děti přijímají. I tady platí Komenským tolik zdůrazňovaná zásada napodobení. Člověk napodobuje dobré i špatné. Kéž je toho dobrého více, a neplatí to jen pro hudbu! Rozhodně by se pro poslech hudby měla vyhradit určitá chvíle, kdy je zaručeno, že bude vnímána pozorně. Vybrat pro ni patřičný, případně pravidelný čas, může dětského posluchače vést k určitému návyku, časově omezenému, ne tedy k bezbřehému přijímání zvuků, k němuž naše doba tolik inklinuje.
Hudba k tanci
Aktivnější formou vnímání hudby může být hudba k tanci, a to jak folklorní, klasická, tak i tzv. "moderní", má-li taneční projev svá pravidla a je-li respektováno vnímání rytmu a tempa. Nejde tu tedy o nepatřičné zasahování do tanečního oboru, nýbrž o prožívání hudby pohybem, jemuž jsou ostatně děti nakloněny už od okamžiku, kdy se naučí chodit. Naopak se stává, že přirozená dětská pohybová kreativita se po příchodu dětí do školy zabrzdí nebo zcela utlumí. Ne nadarmo sjednocuje Carl Orff hudbu, slovo a pohyb v jeden celek; vychází tak z potřeb a inklinování dětí. Taneční projev i na reprodukovanou hudbu je ostatně také viditelným znamením, jak děti hudbu cítí a prožívají, nehledě na to, že tanec zpětně ovlivňuje hudební výraz tehdy, když si děti samy k tanci zpívají. Je to dobrá cesta k tomu, aby každá, byť jednoduchá dětská písnička měla své tempo a vnitřní výraz. Všimněte si, jak třeba mazurková Měla babka nebo polková Čtyři koně ve dvoře či Kdyby byl Bavorov zanechají své pohybové stopy i potom, když je zpíváme bez pohybu. Ostatně platí, že většina písní dětského věku volá po pohybovém projevu. Mějmepři tom rovněž na mysli, že tanec je záležitost kontaktní, že tedy vytváří blízký vztah nejméně mezi dvěma bytostmi. Všechny zatím vyjmenované činnosti by samozřejmě měly být součástí hudební výchovy v patřičné vyučovací hodině. Ve školní družině však jde o to, aby děti nechápaly hudbu jako vyučovací předmět, ale jako součást života, který je pak hudbou bohatší a krásnější.
Zpíváme a hrajeme
Zpěv a hra na nástroje, to je onen na začátku zmíněný živý hudební projev. Tím nejbližším a stále přítomným nástrojem je lidský hlas, jak mluvící, tak zpívající. Někdy by bylo dobré si uvědomit, jak se lidský hlas od samých počátků lidského rodu kultivoval až k těm vrcholným výkonům, a že by bylo dobře pěstovat aspoň průměrnou pěveckou kulturu, protože je to jedinečný odkaz stovek předešlých generací. Nemůže se samozřejmě předpokládat, natož vyžadovat, aby se školní družina stala pěveckou školou. Řekněte si však zcela prostě s J. A. Komenským, že číst se naučíme čtením, psát psaním, počítat počítáním, kreslit kreslením, a tedy zpívat zpíváním. Jestliže škola věnuje hudební výchově celkově jednu hodinu týdně, má školní družina šanci "zpívat jen tak", tedy udržovat a posilovat v paměti a v hlase třeba písničku naučenou ve škole. Při ranní družině před odchodem do vyučování může písnička navodit příjemnou atmosféru pro celý den. Zazpívat si mohou děti při čekání na oběd, při vycházce nebo jen tak. Dobrá zkušenost říká, že spolupráce s třídní učitelkou v tomto směru přináší značný užitek. Absence společného zpěvu v rodině je příčinou nářků na dnešní nezpěvnost dětí. Ať tedy část této tradiční role převezme školní družina. Ať je tedy vychovatelka ve společenství dětí mámou, která vycítí tu správnou chvíli, kdy písnička spojí všechny přítomné jednou myšlenkou hudební i slovesnou a uvolní tak napětí, které někdy nastane. Jak víme, dobrých příkladů není nikdy málo.
Bývá neblahým jevem, že z pěveckého projevu jsou vylučováni tzv. bručouni, zvláště pak to platí o chlapcích. Není pošetilejšího jednání. Až na vzácné výjimky jsou všichni potenciální zpěváci, byť na různé úrovni. Chce to jen takt, trpělivost a opakovanou příležitost a samozřejmě víru a naději. Pozornost a častá chvála přináší radost oběma stranám. Někdy je tu překážkou zbytečný vychovatelčin stud. Nechť si uvědomí, že zvláště pro menší děti může být tou nejlepší zpěvačkou na světě, bude-li její zpěv samozřejmý a přesvědčivý. Bylo by ostatně užitečné, aby si vychovatelka zpívala jen tak pro sebe, prostě z radosti ze života a ze zpěvu. Je to nakažlivé a hodné napodobení.
Hudební nástroj ve školní družině
Hudební nástroj je lákavý pro děti i pro dospělé. Dostaneme-li se do jeho blízkosti, jsme zvědaví, jak zní, aniž máme potřebu ho ovládat. Svět zvuků je stejně pestrý jako svět barev a tvarů. Této zvědavosti a zájmu vyšel vstříc skladatel a pedagog Carl Orff, když vymýšlel vhodný dětský instrumentář, tedy rytmické nástroje, mezi které patří celá řada bubínků, triangly, tamburíny, hůlky, prstové činelky, dřevěné bloky, tympány, drhla, ale také melodické zvonkohry, metalofony a xylofony různých velikostí, tedy sopránové, altové i basové. Při správné volbě může některý z těchto nástrojů obstarat doprovod k písničce nebo v rukou vychovatelky doprovodit cvičení, chůzi, pochod nebo tanec. Protože každý z těchto nástrojů zní jinak čili má jinou "barvu", je to pro děti také jedinečná škola kultivace slyšení, dokonce i příprava k poslechu bohatšího "obrazu" symfonické hudby, ale i k pozornějšímu vnímání hudby populární. Na této orffovské cestě se zdůrazňuje a pěstuje soudobou pedagogikou tolik zdůrazňovaná kreativita, tedy ne jen reprodukce, ale i schopnost tvořit, kterou podněcují zmíněné nástroje. Ty melodické jsou vlastně jakési stavebnice, které umožňují, abychom omezili tónový materiál třeba jen na pět tónů, z nichž děti v případě, že mají dostatečnou zásobu písniček a rytmických říkadel, které jsou jim jakýmsi modelem, vytvářejí vlastní melodie.
Jak víme, na počátku všeho byl rytmus, který je ostatně projevem lidského zdraví, souznění s přírodou i s vlastním tělem. Vychovatelka tedy za pomoci dětských nástrojů věnuje rytmu mimořádnou pozornost. U menších dětí věnuje stejnou pozornost i rytmickým říkadlům, která jsou předchůdcem písničky. Rytmizovaný text není jen bezprostřední soused hudby, ale má také svou emocionální sílu. To dobře věděly i venkovské matky, jak je to patrné v záznamech českých sběratelů l9. století, jako byl K. J. Erben, F. Sušil nebo F. Bartoš. Ostatně celou řadu takových říkadel lze najít v jedinečném Českém roku K. Plicky, F. Volfa a K. Svolinského. Dnes zkušení pediatři potvrdí, že vývoj dítěte v rytmu probíhá rychleji a má na jeho fyzický a duševní stav dobrý vliv.
Vychovatelka ve školní družině není profesionální hudebník. Mnohé z nich však zahrají pár akordů na kytaru, a tak podpoří a obohatí zpěv dětí. Mohou však počítat i s dětmi, které navštěvují ZUŠ, zpívají ve sboru nebo se hudbě učí soukromě. Jejich angažování v hudebních chvilkách nebo při přípravě programu slouží nejen bohatšímu hudebnímu zvuku, ale také jim samým: jejich snažení přináší obecný užitek a slouží tak k jejich motivaci při zvládání často pracné a obtížné techniky hry na nástroj. Je to tedy jedinečný oboustranný dar.
Co zpívat a hrát
Repertoár se bude lišit podle věku dětí. U těch nejmenších půjde především o lidovou píseň a umělé písně, které jsou svou jednoduchou formou podobné těm lidovým. Za příklad může sloužit jedinečný zpěvník Malým zpěváčkům, kde se v těsném sousedství setkávají písně lidové s písněmi soudobých skladatelů, ty druhé často v rozsahu osmi, dvanácti taktů a v omezeném tónovém prostoru, aniž ztrácejí na kráse a zajímavosti. Nevyhýbejme se však lidové písni ani u dětí starších, záleží jen na volbě. Dnes často slýchaný názor, že dnešní děti lidovou píseň neberou, je scestný. Záleží na tom, jakým způsobem je jim předkládána. Ten, kdo ji nabízí, musí být přesvědčivý. Předběžná obava, že nějaká píseň nebude přijata, už napřed zaručuje neúspěch. O repertoár dnes není nouze: vychází celá řada zpěvníků s písněmi lidovými i soudobými, pro ty starší pak s písněmi folkových zpěváků, někdy opravdu hudebně i slovně kvalitními. Vhodná může být také snadnější populární hudba. Zdůrazňujeme "snadnější", neboť některé pokusy interpretovat obtížnější, formově složitou skladbu končí fiaskem. K tomu buďme kritičtí. Od autority berou děti kritiku s porozuměním.
Z nashromážděných skladeb a písní lze vytvořit i větší celky, které mají pokud možno společného tematického jmenovatele. K životu se znovu probouzejí staré zvyky jako masopust, vynášení smrtky, posvícení (hody) nebo třeba Vánoce. Všechny tyto události mívají společenský charakter a jsou vždy spojeny s hudbou. Ve sbírkách je shromážděna celá řada her jarních (Řehořské vojsko), letních (Heličky, Královničky), velikonočních (pašije) a množství vánočních. V nich se často spojuje mluvené slovo s hudbou. Je to vlastně dramatický tvar, k němuž děti inklinují, neboť je to spojeno s patřičným kostýmem a hereckou akcí. Ve školní družině by však mělo platit, že některé hudební aktivity nevytváříte pouze pro vystoupení či soutěže, ale také pro sebe, pro své potěšení. Bez hudby se neobejde žádná sláva. Nechť tedy i svátek nebo narozeniny dětí jsou spojeny s hudbou a nechť si tento způsob vzájemného blahopřání přinášejí děti i do svého domova.
Zmíněná kreativita může mít celou řadu podob. Zajímavé je tematické a žánrové řazení zvládnutých písní a skladeb. Zvolíme-li např. písně taneční, můžeme vhodným střídáním patřičných temp vytvořit celou taneční suitu. Mnohé písně prozrazují místo svého vzniku, takže můžeme sestavit jakousi hudební mapu. Písněmi je možno "mapovat" celý lidský život: od ukolébavek, přes dětské hry, písně milostné, svatební až k písním obřadným, které vyjadřují proměny času denního, ročního až k posledním věcem člověka. Tento způsob nazírání na hudbu může být také jedinečnou cestou při výchově k rodičovství.
Někomu se může zdát, že se tu kladou velké nároky na školní družinu, jiní řeknou, že dělají mnohem víc. Však to nejsou žádné povinné osnovy, ale pouze náměty potvrzené zkušeností. Jak je z mnohých příkladů patrné, vychovatelky školních družin dokážou vést děti tak, že v nich nejen probouzejí a posilují zájem o hudbu, ale často "zviditelňují" a reprezentují svou školu v rámci obce, kraje a někdy i celé naší země a obohacují tak náš společenský život o jednu výraznou a nezastupitelnou podobu.
Prameny a literatura
Bartoš, F.: Naše děti. Praha, Vyšehrad.
Country - zpěvník (I., II., III.). Cheb, Q +W 1999.
Eben, P.: Elce pelce kotrmelce. Praha, Supraphon 1985.
Erben, K. J.: Prostonárodní české písně a říkadla (I. díl). Praha, Panton 1984.
Hrabalová, O.: Hastrmane, tatrmane. Praha, Supraphon.
Hurník, I.: Umění poslouchat hudbu (Komplet gram. desky a kazety). Praha, Supraphon, LP 1967, kazeta 1995.
Hurník, I., Eben, P.: Česká Orffova škola (I.-III.). Praha, Supraphon 1972, 1982.
Hurník, I., Eben, P.: Česká Orffova škola (IV.). Praha, Muzikservis 1995.
Já písnička (I., II., III.). Cheb, Music 1999.
Janovská, O.: Malým zpěváčkům. Praha, SPN.
Jurkovič, P.: Hudební nástroj ve škole. Praha, Muzikservis 1996.
Jurkovič, P.: Instrumentální soubor na základní škole. Praha, SPN 1988.
Jurkovič, P.: Zpívejte si se mnou. Praha, Muzikservis 1995.
Jurkovič, P., Batěková, L.: Bude zima, bude mráz (Podzim, zima). Praha, Muzikservis 2000.
Jurkovič, P., Batěková, L.: Neseme, neseme májíček (Jaro, léto). Praha, Muzikservis 2000.
Jurkovič, P., Fischer, L.: Co slabika, to muzika. Praha, Muzikservis 2001.
Jurkovič, P., Korbel, V.: Nové informatorium školy mateřské. Praha, Čes. hud. společnost 1992.
Kurková, L.: Dětská tvořivost v hudbě a pohybu. Praha, SPN 1981.
Lidová píseň a hudební výchova (sborník UP Olomouc). Olomouc, Hanex 1997.
Plicka, K., Volf, Fr., Svolinský, K.: Český rok (I.-IV. díl). Praha, SNKLHU 1950, 1951,1953, 1960.
Sborník písní (I., II.). Cheb, Agentura Fox, Q+W 1997.
Skautské prameny (Zpěvník). Liberec, Skauting 1996.
Soukalová, M.: Náš poklad (lidové zvyky na celý rok). Skautské prameny. Liberec, Skauting 1998.
Viskupová, B.: Hudba a pohyb. Praha, Supraphon 1985.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FoToGrAfKa-KaTuNkA FoToGrAfKa-KaTuNkA | Web | 25. března 2010 v 16:54 | Reagovat

Ahojky, myslela jsem, že na tohle nikdy nedojde, ale jsem ve FINÁLE a od vítězství mě dělí pouhé dva hlásky, tak pls nechtěla bys mi hlásnout tady pro FOTOGRAFKU-KATUNKU ? http://styles-scene-rawr.blog.cz/1003/je-tu-posledni-kolo-sonc-tak-kdo-vyhraje-d Pokud chceš diplík nebo hlásnout určo napiš na blog... mám možnost ti dát až 3 hlasy !

2 Marylou33STRONG Marylou33STRONG | E-mail | Web | 24. března 2012 v 2:04 | Reagovat

Do not enough cash to buy a building? You not have to worry, just because it is possible to take the <a href="http://goodfinance-blog.com">loan</a> to work out all the problems. Thence take a sba loan to buy all you require.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.