Rady pro (na) stávající maminky na Blog.cz

Být rodičem také vyžaduje určité přizpůsobení:
"Narození dítěte otřese našimi zvyky, postavením, rolemi. V současnosti je přechodná doba mezi tím, co je 'před', a tím, co je 'po' narození dítěte, zkrácená [...]. Přechodná doba této změny statutu je každým z nás objevována tápavě a nejistě a většinou ji provází pocit samoty [...].
Vzhledem k tomu, že současné manželství je postaveno v zásadě na logice lásky a osobní vděčnosti a nestojí už na rodinných a ekonomických zájmech, frustrace způsobená nedostatkem komunikace, rytmem současného způsobu života, nahromaděné záště a zatrpklosti mohou být potrestány příklonem k činu: k žádosti o rozvod."
Zaznamenáváme rodiny vzniklé, rozvrácené, znovu vzniklé a jejich členové často vytvářejí nové způsoby života v rodině a experimentují s nimi. Jsou to komplexní a zároveň bohaté situace z citového, psychologického a sociologického hlediska...

Umět společně žít: umění, které se pěstuje v každodenním životě
Rodina zůstává privilegovaným místem lásky, ochrany a výchovy. Každý se snaží svému partnerovi, dětem, rodičům dát to nejlepší, co má. Všichni máme ideál harmonického vztahu. A přesto nás setkání s nevyhnutelnými konflikty zcela vykolejí. Proč k tomuto rozporu dochází?
Nepramení to částečně ze skutečnosti, že se všeobecně klade velký důraz na získávání poznatků (četbu, psaní, matematiku...) a dovedností? Ale naproti tomu se nám nedostává vzdělání v umění společného soužití, neosvojujeme si umění dobře se cítit, jak rozluštit a kontrolovat své emoce (strach, vztek...), komunikovat s druhými lidmi, mít přátele, reagovat na agresivitu, zvládat neshody, dokázat se uplatnit a přitom nepoškozovat druhého...
Existuje mnoho druhů inteligence, ale nejuznávanější v naší společnosti je "matematicko-logická inteligence" (zjišťuje se výše IQ - inteligenčního kvocientu). Proč se zdráháme přisoudit stejnou váhu "emoční inteligenci" (EQ - úrovni emoční inteligence)?
Proč zůstáváme v této oblasti analfabety? "Světu nevládne rozum, ale emoce. Je čas se tím zabývat. K inteligenci hlavy připojme inteligenci srdce. V ceně je demokracie."

Konflikt je součástí lidského vztahu, tedy i života
Být ve vztahu s druhým člověkem znamená, že dříve nebo později dojde ke konfrontaci. Existují rozpory ve vnímání, názorech, tužbách atd. Existují konflikty zájmů, potřeb nebo hodnot. Dochází k nedorozumění, frustraci, závisti, zatrpklosti, k pocitům nespravedlnosti, konkurenci, nedostatku vděčnosti... Rozdílnost a rozpor mohou dát vznik sporu.
Sourozenci se hádají kvůli výběru televizního programu. Manželé se dohadují ohledně priorit nákupu, volného času, výchovy dětí... Dospělý a dospívající se nemohou domluvit ohledně zábavy atd. Mezi dospělými (sourozenci, vnuky a tetami nebo strýci...) může vzniknout napětí ve věci nákladů na péči o starého rodiče...
"Konflikt se tedy rodí z konfrontace protikladných vůlí dvou nebo více jedinců [...]. Přestože máme o konfliktu velmi často negativní představu, konflikt není ani dobrý, ani špatný. Východisko konfliktu bude pro zúčastněné osoby destruktivní, nebo konstruktivní podle toho, jakým způsobem se k němu postaví a jak se ho budou snažit vyřešit. Konflikt může mít tedy pozitivní důsledky, například může znamenat nastolení jasnějších vztahů, opětné potvrzení obecného pravidla ve skupině (rodina), může být pro zúčastněné zdrojem osobního růstu..."
Konflikt může také příznivě ovlivňovat setkání, změnu i vývoj. Takové jsou "výhody" prožívaného konfliktu.
Naštěstí spolu lidé většinou v konfliktu hovoří a domlouvají se: "Dnes se budeme dívat na tvůj oblíbený televizní program, zítra na můj."
Někdy jsme však vůči druhému bezbranní, křičíme, reagujeme prudce... napětí vzrůstá a "nebezpečná" stránka konfliktu se objevuje i se svými "ničivými účinky", které mohou být velké...
Každý z protagonistů nalézá svou "zbraň" a užívá ji proti "soupeři"...
Tato kniha si dovoluje vstoupit právě do této situace, doprostřed rodinného soukromí.

Zdroj: