Tvořte s dětmi, kreslete, malujte, fotografujte a můžete vyhrát řadu skvělých cen. Více zde...

Květen 2008

Zvykáte si na roli matky

21. května 2008 v 14:26 Pro maminky
Jakékoliv změny jsou častou příčinou stresu, a to i tehdy, týkají-li se tak příjemné záležitosti, jakou péče o miminko dozajista je.
Poté co jste se stala novopečenou maminkou, která je v neustálém stresu, můžete velmi snadno nabýt dojmu, že to už nikdy nebude lepší a že současný stav je novou, trvalou realitou, se kterou se budete muset vyrovnat. Stejně jako milujete svoje dítě a jste šťastná, že je máte, můžete mít pocit, že všechno ve vašem životě se nyní točí kolem něj.
Děti naštěstí vyrostou a maminky si časem zvyknou. Podněty uvedené v této kapitole vám umožní podívat se na toto období jako na čas přizpůsobování. I touto fází si budete muset projít. Také později, kdy už jste si zvykla, že mateřství vnáší do života určitý chaos, můžete i nadále pociťovat stejné emoce jako na začátku, ale nebudou vám působit takový stres.
Pamatujete si ještě, jaké kouzlo pro vás období těhotenství mělo? Pravděpodobně vám tento pocit výjimečnosti vydržel až do doby těsně po porodu - to vy jste přece stvořitelem toho úžasného človíčka. Brzy potom co počáteční vzrušení z narození miminka vyprchá, se mu budete muset přizpůsobit. Ne vy, ale vaše dítě se stane centrem pozornosti. Zachovat si pocit výjimečnosti a důležitosti jde dost špatně, když si uvědomíte, že vám kručí v břiše, z vašich prsů samovolně odtéká mléko a vy se v průběhu celého dopoledne nestíháte ani převléknout, natož vysprchovat. Pokud je vám to, o čem mluvím, důvěrně známé, uvědomte si, že jste to právě vy, kdo stoprocentně zodpovídá za zdraví a spokojenost tohoto křehkého děťátka. Mateřství bývá občas úkol nevděčný a náročný, ale také neuvěřitelně důležitý a naplňující.
Nedostatek spánku vám pravděpodobně bude působit velké potíže. Můžete se cítit, jako byste se pohybovala v mlze. Můžete být podrážděná a pociťovat nedostatek schopnosti vyrovnat se s jakýmkoliv problémem, i tím nejmenším. Postarejte se o sebe stejným způsobem, jako byste se postarala o své dítě, kdyby bylo unavené. Zredukujte množství podnětů kolem vás, nepřepínejte své síly a zkuste si zdřímnout. Poprvé se vám může zdát divné jen tak si lehnout uprostřed dne, ale pokuste se na nic nemyslet, vyvěste telefon a dopřejte si chvilku lenošení. I přesto, že víte, že usnout za bílého dne se vám asi nepodaří, najděte si pro sebe chvilku k relaxaci, třeba v době, kdy dítě spí, nebo si samo hraje.
Jestliže jste ráda aktivní, pravděpodobně vás nejvíc uspokojí, pokud se budete moci něčemu věnovat. Jako novopečená maminka si budete muset vytvořit rovnováhu mezi odpočinkem, který tělo nutně potřebuje, a nějakou aktivitou, abyste uspokojila vaši mysl. Dobře si rozmyslete, co je v danou chvíli, kdy máte volno od mateřských povinností, pro vás důležitější.
Nebuďte překvapená zjištěním, že na dítě myslíte i v době, kterou jste si ukradla pro sebe. Pro novopečené maminky je naprosto normální, že se jim nedaří odpoutat se od svých dětí. Nějaký čas asi potrvá, než si zvyknete a nebudete mít pocit, že jste něco zapomněla, nebo že byste se měla věnovat něčemu jinému než tomu, co právě děláte. Jak vaše dítě poroste a vy si zvyknete na to, že chodíte pryč také bez něho, budete to zase vy, stejná jako dřív, i když pocit zodpovědnosti za dítě už ve vás zůstane.
Na druhou stranu je mnoho maminek, které se obávají, že na dítě zapomenou a nechají je doma, v autě, nebo kdekoliv na návštěvě. I kdyby se vám to stalo, určitě se od dítěte nevzdálíte příliš daleko, pravděpodobně se rychle rozpomenete na to, že jste matka. Po několika vycházkách s dítětem vám jeho přítomnost bude připadat úplně přirozená. Potom se přestanete obávat, že byste je mohla někde zapomenout.
Můžete mít pocit, že se na svět díváte skrz skla dětských brýlí. Všechno vnímáte způsobem, který je vám jako matce blízký, namísto toho, abyste hodnotila věci více objektivně. Toto vnímání, které má počátek už v těhotenství, se jeví jako dlouhodobá záležitost. Při výchově dítěte potřebujete jiný úhel pohledu. Prostě už nemůžete myslet jenom na sebe. Musíte vnímat i pocity dítěte. Znovu připomínám, je to pouze součást mateřství, zvyknete si na to.
Chvíli to trvá, než se naučíte sledovat, co dělá vaše dítě, a zároveň mít přehled o dění kolem vás. Ze začátku budete muset všechno kolem pustit z hlavy a věnovat se svému dítěti. V průběhu této doby pravděpodobně zjistíte, že ostatní lidé nezaznamenali například to, že je neposloucháte nebo nemůžete pokračovat v konverzaci, zatímco se věnujete dítěti. Abyste se vyhnula frustraci z toho, že na vás někdo mluví, zatímco vy se snažíte soustředit na něco jiného, prostě je požádejte, aby si zapamatovali, co vám chtějí sdělit, a pokračovali v hovoru až poté, co se postaráte o dítě. Brzy se z péče o dítě stane zvyk a opět budete schopná věnovat se i několika věcem najednou.
Pocity smutku můžete zažívat i v případě, že obdobím mateřství proplouváte celkem hladce. Přesto se však občas překážky vyskytnou a vaše mateřská dovolená se dovolené nepodobá ani v nejmenším. Připusťte si ten nepříjemný pocit, kdy se vám zdá, že se vám bortí celý svět, ale nenechejte se jím ovládnout. Mnoho čerstvých maminek nakonec zjistí, že realita je uspokojuje a naplňuje mnohem více než jejich představy. Přestože si jako matka nemůžete dovolit nakládat se svým časem vždycky tak, jak by se vám líbilo, pamatujte na to, že si můžete vytvořit podmínky, které vám umožní žít spokojený a plnohodnotný život.
Pokud jste skleslá nebo zavalená povinnostmi kolem péče o dítě, doporučuji vám, abyste si našla čas jenom sama pro sebe, třeba v době, kdy děťátko spí. I kdyby to mělo být něco malého, jako například dlouhá, horká lázeň namísto koupání svého dítěte, četba novin nebo románu namísto knížek pro děti nebo lakování nehtů namísto úklidu v domácnosti, budete se cítit lépe, ale pouze tehdy, nebudete-li si připouštět pocity viny.
Pokud se nemůžete zbavit pocitu, že už vás nic jiného kromě přebalování a krmení svého dítěte v životě nečeká, promluvte si s rodiči dětí, které chodí do školy. Ujistí vás, že věci se v blízké budoucnosti změní k lepšímu. Zkuste jim věřit, i když několik měsíců vám teď může připadat jako věčnost. Rodiče batolat a předškolních dětí vám pravděpodobně řeknou to samé, ale určitě se nezapomenou zmínit o těžkostech, kterým se pravděpodobně v těchto vývojových etapách nevyhnete. Právě teď je nejvhodnější doba k tomu, abyste začala pracovat na zlepšení vaší situace, přestože se vám zdá, že jakákoliv změna je nemožná.
Mnoho mladých maminek si projde obdobím frustrace, ztrácejí kontrolu nad věcmi, bývají rozzlobené, rozčílené a lítostivé. Nebojte se, neučinila jste chybu, že jste se stala matkou, v žádném případě k tomu nemáte o nic menší předpoklady než my ostatní. To, co právě prožíváte v tomto období, je naprosto normální.
Není nic špatného na tom, když dítěti řeknete (nekřičte na něj) něco jako: "Dneska se z tebe už zblázním!" Sice vám nebude rozumět, ale vám se uleví. Nemůžete očekávat, že je budete bezmezně milovat a že s ním budete pořád dokonale šťastná. Stále je milujete. Jenom se vám nelíbí to, jak se v danou chvíli chová.
Nemějte výčitky svědomí, přistihnete-li se při představě, jaké to asi bude, až vaše dítě vyroste. Dokonce je možné, že je budete vidět na táboře nebo na internátu, daleko od vás. Toto je přirozený způsob odbourávání stresu. Lépe si tak uvědomíte, že jednou bude všechno jednodušší. Jako matka musíte počítat s tím, že ne všechno vám půjde hladce.
Některé maminky se obávají, že se jim nebude chtít navštěvovat místa, kde se scházejí rodiče s dětmi, že se budou muset určitých věcí vzdát a příliš mnoho času budou trávit jenom s dítětem. Obvykle však zjistí, že je rodinné aktivity baví a čas, který stráví společně se svými dětmi, opravdu milují. S péčí o dítě se automaticky dostaví i změna v pořadí hodnot. Jenom si dejte pozor, aby vám v tom množství času, který věnujete dítěti, zbyla chvíle také pro své vlastní koníčky nebo společenské aktivity.
Kdo říká, že jako rodiče musíte být vždy vážní a důležití? Naopak, právě nyní si můžete dovolit dělat grimasy, zpívat ztřeštěné písničky, tančit přes celý obývák, jít do zábavního parku, hrát si s hračkami a jít do divadla na dětské představení. Užijte si to. Být zodpovědná nutně neznamená být také nudná.
I v momentě, kdy zažíváte ty nejhorší dny svého mateřství, se objevují okamžiky čisté radosti. Někdy se vám i na tom nejneobvyklejším místě stane, že se najednou rozzáříte, když si náhle uvědomíte: "No ano, ten skvělý prcek je moje dítě a já jsem jeho máma!" Vychutnejte si ten pocit. Pokuste si jej znovu vybavit v době, kdy se necítíte zrovna nejlíp.
Jak se vyrovnat se změnami v chování vašeho dítěte
Zatímco vy si pozvolna zvykáte na to, že jste se stala matkou, vaše dítě roste, vyvíjí se a také se mění jeho chování. Je naprosto přirozené, že během některých období máte pocit větší náklonnosti k němu a v průběhu jiných se cítíte spíše deprimována. Dobrou zprávou pro vás je, že děti rostou a mění se dost rychle, takže ani zvlášť problematická období netrvají dlouho. Ale je tady i špatná zpráva. Ani vývojové etapy, které problematické nejsou a vy si je v klidu užíváte, nemají dlouhého trvání.
Snažte se vychutnat a uložit si do paměti své pocity z každé etapy ve vývoji svého dítěte. Jednou by vám mohlo přijít líto, že jste plně nedocenila výjimečnost těchto chvil a propásla příležitost uchovat si vzácné vzpomínky. Marně byste v paměti tyto okamžiky hledala. Nyní se vám například může zdát, že tak, jak dítě teď chováte a kojíte, to budete dělat věčně. Bohužel realita je taková, že jakmile se dítě začne pohybovat, bude pro vás velmi obtížné vzpomenout si na to, co jste doopravdy cítila, když uvolněně a klidně spočívalo ve vašem náručí.
Když se dostanete do problematického období, je jednou z nejobtížnějších věcí to, že nevíte, jak dlouho bude trvat a kdy se konečně objeví ono pověstné světlo na konci tunelu. Může vám pomoci promluvit si s maminkami, které mají děti o několik měsíců starší než to vaše, abyste si mohla udělat představu o tom, jak asi dlouho to potrvá. Potvrdí vám, že určitá období se zdají nekonečná, když jimi procházíte, přestože doopravdy tak dlouhá nejsou. Možná jim nebudete věřit, ale přísahám, že je to pravda.
Knížky nebo sešitky, do kterých si zapisujete poznatky z prvních let života děťátka, bývají zdrojem užitečných informací. Při dalších dětech vám mohou sloužit jako vodítko, kdy které období začíná a jak dlouho bude pravděpodobně trvat. Jenom se příliš neupínejte na dobu trvání, která je v nich uvedena. Vaše další dítě se může vyvíjet úplně jiným tempem než to první.
Knížka o dítěti nebo deník, který si vedete, je výborný způsob, jak si ujasnit své pocity z vývoje dítěte a rozvoje jeho osobnosti. Když vás někdy popadne sentimentální nálada, může vám být velmi příjemné pročítat si poznámky a postřehy ze života svého děťátka.
Nezapomínejte označit fotografie a videozáznamy datem zhotovení. Nyní si myslíte, že si budete všechno pamatovat. Za nějaký čas nebo po narození druhého dítěte můžete mít v tom, kdy se co stalo, dost velký zmatek.
Jestliže nejste ten typ, nebo jste příliš zaneprázdněná a nemáte dostatek času na vedení dětského alba, nabízí se jednoduchá alternativa. Prostě si opatřete krabici, do které si po celý rok budete ukládat fotky a postřehy o svém dítěti. Na každý rok si pořiďte novou, abyste v tom měla větší přehled.
Pokud jste to vy, kdo většinou fotí, snažte se občas přemluvit k focení i někoho jiného, abyste měla pár fotek, na kterých společně s dítětem budete i vy.
S příchodem prvních narozenin vašeho dítěte se pojí jak vzrušení, tak melancholie. Nechce se vám věřit, že už máte za sebou celý rok. Máte-li pocit, že se z dítěte stává batole, domluvte se na společném odpoledni s někým, kdo má dvouleté dítě, a uvidíte, že to vaše je vlastně ještě miminko. V myšlenkách se vraťte zpátky a uvědomte si, jak jste za celý ten rok oba vyzráli. Pochvalte se za to, že jste odvedla kus dobré práce při péči o své dítě a že jste dokázala čelit všem nástrahám minulého roku.
Zdroj: Sheryl Gurrentz, Maminkou spokojeně a beze stresu, Portál 2003
Anotace: Je možné být dobrou maminkou a zároveň mít čas pro sebe samu? Kniha Maminkou spokojeně a beze stresu nabízí budoucím i stávajícím matkám řadu praktických informací, rad a podnětů k tomu, jak spojit odpovědné a radostné rodičovství s časem pro sebe, s péčí o své tělo i ducha, se svými osobními i profesními zájmy. Informuje např. o tom, jak se připravit na porod a jak pečovat o své tělo po něm, jak zvládat novou rodinnou dynamiku, jak využívat možností, jež péči o dítě ulehčují apod.

Vy, vaše dítě a novopečení prarodiče

21. května 2008 v 14:24 Výchova a péče o dítě
Od dob, kdy vás vaši rodiče vychovávali, se toho hodně změnilo.
Například o zabezpečení dítěte v autě se toho příliš nevědělo, doporučení pro výživu kojenců se výrazně lišila a kočárky, dětské sedačky a ostatní dětské vybavení nebyly tak nápadité nebo funkční. I když to prarodiče vždycky myslí dobře, mohou mít problémy porozumět moderní péči o dítě nebo potřebám současné maminky. Pokud o svých potřebách a požadavcích nebudete s novopečenými prarodiči mluvit, nebudou vědět, jaká očekávání máte.
Budete-li mít štěstí, vaše představy a přání přijmou a budou je respektovat. Pokud k tomu nedojde, budete jim muset pomoci jejich novou roli babičky a dědečka přijmout. Jakkoliv obtížné to může být, budou si muset na vás jako na rodiče prostě zvyknout. Je třeba, abyste pevně stála za svým názorem a jasně dala najevo, kdo je tady matkou. Jste to vy, kdo dítěti vytváří pravidla. Vy rozhodujete o tom, jakým způsobem se o ně bude pečovat.
Potom co docílíte respektu u svých rodičů a rodičů svého partnera, jim také naslouchejte. Bez ohledu na to, za jakých okolností se k vám jejich rada dostala, prarodiče dokážou většinou poradit dobře.
Pokud jde o návštěvy v prvních dnech nebo týdnech po porodu, prarodiče nevyjímaje, buďte k sobě poctivá a trvejte na tom, co je pro vás nejpřijatelnější. Ať už zoufale potřebujete pomoci, nebo dychtíte po soukromí, především musíte o svých přáních mluvit.
Jasně formulujte požadavky a očekávání, které máte na nové prarodiče. Záleží na vašem rozhodnutí. Například pokud se u vás chce babička zastavit, stačí, když se alespoň hodinu předtím, než přijede, ohlásí, ale nepřejete si, aby přijela neohlášená. Jestliže prarodičům svoje pravidla nesdělíte, těžko se pak podle nich mohou řídit.
Pokud s rodiči svého manžela skvěle vycházíte, nebude pro vás problém promluvit si přímo o svých představách a požadavcích na jejich novou roli dědečka a babičky. Pokud ne, je povinností vašeho manžela, aby s nimi o tom promluvil. Jenom nespoléhejte na to, že na to přijde sám. Společně se musíte domluvit na tom, co konkrétně od jeho prarodičů očekáváte a jak jim to co nejlépe sdělit.
Důležité je dát si pozor na mylné názory na výchovu, které prarodiče často mívají, a pomoci jim je překonat. K některým z těchto názorů patří: Dítě zkazíte, pokud k němu půjdete pokaždé, když zapláče. Dítě na sobě musí vždycky mít více vrstev oblečení, aby nenastydlo. Pokud leží na zádech, může vdechnout a udusit se svými zvratky. Krmit se mají v přísně stanovených pravidelných hodinách. Přídavkem kaše do mléka pro novorozence docílíte toho, že bude lépe spát. Miminkům se může dávat kaše už ve dvou týdnech života. Miminka mohou v průvanu nastydnout.

Pravidla, která je třeba prarodičům připomenout:
- Reagujte na každý pláč dítěte. Vysvětlete jim, že to neznamená, že by měli pokaždé dítě pochovat nebo nakrmit. Stačí uklidňující hlas, poklepání po zádíčkách nebo podat hračku, na kterou nemohou dosáhnout. To všechno je vhodná odpověď na pláč dítěte.
- Novorozenci se mají nakrmit podle jejich potřeby, ne podle předem naplánovaného harmonogramu.
- Miminko by se mělo k spánku ukládat na bok nebo na záda, dokud se nebude umět samo obracet a neurčí si polohu, která jemu samotnému vyhovuje.
- Pokud cestuje dítě v autě, musí být vždycky připoutané do sedačky. Je-li potřeba dítě ze sedačky vyndat, auto zastavte.
- Autosedačka nesmí být na sedadle spolujezdce, pokud je tam nainstalován airbag.
- Nedávat dítěti žádné jídlo, které jste jednoznačně neschválila.
- Nikdy nebouchejte do zad dítě, které se dusí. Pokud dítě kašle nebo pláče, tak stejně ničeho nedocílíte. Pokud je dítě úplně potichu a nedýchá, zkuste je obrátit vzhůru nohama nebo udělejte Heimlichův manévr. (Nechejte si jej ukázat od svého lékaře.
- Pravidla určují rodiče dítěte.
Při tom, když mluvíte o svých rozhodnutích, pravidlech a způsobech provedení různých činností, buďte rozhodná a své představy jasně formulujte. Jestliže nechcete, aby vám prarodiče s něčím radili nebo do něčeho vstupovali se svými návrhy a názory, nepřipusťte žádné dohady.
Pokud se vám i přesto prarodiče pořád snaží radit, nechejte je být, ale jasně dejte najevo, že u vás jejich rady na ornou půdu nedopadnou. Jestli se jim nelíbí, jakým způsobem se o dítě staráte, vyslechněte je, poděkujte za jejich starostlivost a potom jim řekněte, že jste si vybrala takový způsob, který vám i vaší rodině nejlépe vyhovuje, a že jej nehodláte měnit. Rozhodně se nemusíte omlouvat za to, že na některé věci máte jiný názor, než mají oni.
Netrapte se pocity viny za to, že některé věci děláte jinak, než jak by je dělali vaši rodiče. Nejste povinna prosit je o pomoc nebo jim vysvětlovat svá rozhodnutí. Máte výsadní právo zvolit si takové možnosti, které jsou vyhovující pro vaši konkrétní situaci a jsou v souladu s tím, čemu vy sama dáváte přednost, a to i tehdy, kdy s tím vaši rodiče nesouhlasí.
Vždycky se prarodičů zeptejte, jak by si přáli, aby jim děti říkaly, ledaže byste byla nezvratně přesvědčena o tom, že jediné možné oslovení je to, které jste vy sama vybrala. Tento krok může být velmi nápomocný v utváření pevných vazeb nejenom mezi prarodiči a dítětem, ale také mezi vámi ve vaší nové roli rodiče, vašimi rodiči a rodiči vašeho partnera.
Upozorněte prarodiče na zvyklosti a preference svého dítěte, na to, jaké signály vydává, když něco potřebuje. Čím více mu porozumí, tím lépe se o ně dokážou postarat a domlouvat se s ním.
Připomínejte prarodičům, kam až dítě dosáhne a jak rychle se dokáže pohybovat. Křehké předměty, které by se mohly snadno rozbít, šperky, léky a další nebezpečné věci by měly být odstraněny z dosahu dítěte ještě předtím, než je dítě u nich doma objeví.
Své instrukce formulujte přesně. Podrobně jim vysvětlete, co mají udělat a jak to udělat.
Pokud nejsou prarodiče s vaším dítětem pravidelně, pravidla péče o dítě a jak co dělat jim pokaždé připomínejte. Prarodiče si většinou nepamatují, jak rychle dítě roste a jak se mění.
Každý, kdo pečuje o dítě, včetně vás, by měl znát první pomoc při ohrožení života malého dítěte (při dušení správné provedení Heimlichova manévru). Zásady první pomoci jsou uvedeny v mnoha knihách, které se zabývají péčí o děti, na toto téma jsou organizovány také kurzy a přednášky (informujte se v nemocnicích, mateřských centrech, ve sdružení YMCA).
Upozorněte prarodiče, že pleny, které se nyní používají, se od těch, které dávali vám, výrazně liší. Nemusí se každou hodinu nebo dvě měnit. Na druhou stranu jsou pleny na jedno použití v současné době tak dobré, že většinou nemůžete s určitostí říct, je-li plena mokrá, či špinavá. Jenom jim řekněte, jak často je zhruba potřeba plenu zkontrolovat a vyměnit.
Zamyslete se nad tím, jak byste se cítila, kdyby dítě všechny vaše snahy zajistit mu pohodlí, poskytnout mu pomoc a lásku v důležitém období jeho života odmítalo. Přesně tak by se cítili i vaši rodiče, pokud byste jim nedovolili postarat se o jejich dítě - o vás. Uvolněte se a vychutnejte si fakt, že vám chce někdo pomoci.
Když vám prarodiče nebo kdokoliv jiný nabídne pomoc, s potěšením ji přijměte. Pravděpodobně jsou více než šťastní, že vám pomohou s věcmi, které vy musíte dělat až příliš často. Nechejte je vyměnit plenku, krmit dítě lžičkou, obléci je atd. Co pro vás už zevšednělo, může jim připadat jako ohromná zábava. Požádáte-li je o pomoc, neurazí se.
Pokud se vám prarodiče začnou zdát arogantní a panovační, zamyslete se nad tím, co je k tomu vede. V mnoha případech to myslí dobře, ale přespříliš se angažují. Poděkujte jim za jejich rady, ujistěte je, že to zvážíte, neslibujte nic, co nemůžete splnit, a potom udělejte to, co si myslíte, že je z vašeho hlediska to nejlepší.
Jestli se vám zdá, že prarodiče příliš zájmu nemají nebo skrývají své pocity nebo vám nic neradí, může to být proto, že nechtějí být narušiteli nebo na obtíž. Aby se vám podařilo tento problém vyřešit, začněte s nimi mluvit o tom, jaké jsou vaše představy o jejich vztahu coby prarodičů ke svému vnoučeti. Přesně jim popište, jak byste si jejich pomoc představovala vy. Možná se vám takto podaří vydláždit jim cestičku, po které se budou moci vydat směrem k vám a k vašemu dítěti a způsobem, který bude vyhovující pro všechny zúčastněné.
Dejte prarodičům trochu volnosti. Pravděpodobně budou některé věci dělat jinak, než jste zvyklá, ať už úmyslně, nebo ne. I když se stane, že pravidla někdy poruší a dají vašemu tříměsíčnímu dítěti líznout zmrzliny nebo jim váš pětiměsíční usne s láhví, nejenom že to přežije, ale pravděpodobně nebude mít problémy s návratem k vaší běžné praxi.
Bude-li to nutné, využijte svého dětského lékaře jako obětního beránka. Řekněte: "Ptala jsem se na to mého doktora a on mi odpověděl, že je to v pořádku", nebo: "Doktor mi řekl, že to tak mám dělat." O tom se pravděpodobně nebudete muset s nikým dohadovat (ačkoliv prarodič může navrhnout, že vám najde jiného lékaře).
Zeptejte se prarodičů, jestli si přejí a mohou vnoučka hlídat. Nepředpokládejte automaticky, že to chtějí nebo mají čas. Promluvte si s nimi o různých situacích, kdy by mohli a byli ochotni hlídat a kdy nikoliv. Respektujte jejich rozhodnutí a preference.
Pokud se prarodiče sami na hlídání dítěte necítí, neznamená to, že by vás nebo vaše dítě neměli rádi. Pokuste se najít jiné situace, kdy by se mohli při péči o dítě uplatnit a mohli se tak na péči o dítě podílet.
Zdraví a blaho vašeho dítěte je důležitější než touha prarodičů dítě hlídat. Pokud nejsou schopní bezpečně se o dítě postarat, nenechávejte je s nimi bez dostatečné kontroly. Najděte jiný způsob, jakým by se prarodiče mohli na péči o dítě podílet. Mohou například vozit kočárek, zatímco vy nakupujete v obchodním domě, v autě mohou sedět na zadním sedadle a s dítětem si hrát, zatímco vy řídíte, a večer je uložit do postele, zatímco vy uklízíte.
Chtějí-li prarodiče s vámi a vaším dítětem trávit více času, než byste si představovala, povzbuďte je k plánování činností, které by byly v souladu s vašimi představami. Určete jasná pravidla a mluvte o svých představách. Povzbuďte je k tomu, aby vás o tom, co chtějí podniknout, předem informovali. Tak budete včas vědět, co jeden od druhého můžete očekávat.
Zdroj: Sheryl Gurrentz, Maminkou spokojeně a beze stresu, Portál 2003
Anotace: Je možné být dobrou maminkou a zároveň mít čas pro sebe samu? Kniha Maminkou spokojeně a beze stresu nabízí budoucím i stávajícím matkám řadu praktických informací, rad a podnětů k tomu, jak spojit odpovědné a radostné rodičovství s časem pro sebe, s péčí o své tělo i ducha, se svými osobními i profesními zájmy. Informuje např. o tom, jak se připravit na porod a jak pečovat o své tělo po něm, jak zvládat novou rodinnou dynamiku, jak využívat možností, jež péči o dítě ulehčují apod.

Tři rady, aby nám děti naslouchaly

19. května 2008 v 14:38 Výchova a péče o dítě
Když chceme dítěti něco sdělit, je důležité, abychom se systematicky drželi následujících zásad.
Musíme mít především úmysl v dítěti vyvolat pochopení toho, co dělá. Musíme si tedy sami klást otázku: "Proč mu to říkám? Co mu tím chci sdělit?" Odborníci nám to mohou ulehčit svými radami:

1. Vytvoříme tělesný kontakt
Sedněme si na bobek, skloňme se, abychom si navzájem viděli do očí, vezměme dítě za ruku nebo ho zvedněme do náručí, když je hodně malé. "Hlavním účelem pohledu je projevit pozornost a zvýšit vnímavost," uvádí Richard L. Gregory, profesor neuropsychologie na bristolské univerzitě ve své knize Oxfordská encyklopedie mysli (The Oxford Companion to the Mind) a dodává: "Dvě osoby, které jsou spolu v interakci, se dívají na svůj protějšek přibližně dvakrát více, když naslouchají, než když samy mluví." Zachytit pohled dítěte tedy znamená zajistit si jeho pozornost. To dokazuje i skutečnost, že autistické děti, lidé trpící schizofrenií nebo akutní depresí a všichni, kdo mají problémy se vztahy k ostatním, se snaží vyhnout pohledu do očí svého protějšku.
2. Oznámíme svůj záměr
Vždycky dejme na srozuměnou, jaký máme záměr a jaká jsou naše očekávání. Mluvme především o sobě: "Teď ti chci říct něco důležitého." "Nelíbí se mi, když odstrkuješ děti, abys byl na skluzavce první." "Vadí mi, když je hudba puštěná tak nahlas."
Uveďme důvody svých požadavků: "Když nějaké dítě předběhneš, bude se zlobit. Líbilo by se ti, kdyby to někdo udělal tobě?"
Na závěr vyslovme pravidlo, kterému chceme dítě naučit: "Když se budeš chtít sklouznout, počkáš, až na tobě bude řada."
To není zbytečné vysvětlování, jak by si někdo mohl myslet. To všechno je součástí metakomunikace. Podáváme totiž informace o svém sdělení, upřesňujeme jeho význam a jasně stanovíme svůj záměr. Toto úsilí je důležité ve všech vztazích, ale mimořádného významu a ceny nabývá právě ve vztahu s malými dětmi, pro které je obtížné se soustředit na určité téma.
3. Zachováváme respekt i k velmi malému dítěti
Slavný pediatr Marcello Bernardi o této zásadě psal již před třiceti lety v knize Il nuovo bambino (Nové dítě).

Dítě potřebuje mít jasno
"Udělej to. Tohle nedělej. To se musí tak a tak. To se nedělá. Na to nesahej. Seď klidně. Polož to. Vysmrkej se. Nemluv. Neskákej od řeči. Odpověz. Vstaň. Zůstaň tam." Takových vět dítě slyší denně stovky a většinou nechápe proč. Pro ně představují jen nepochopitelné a neodůvodněné příkazy a zákazy. A každopádně si je při nejlepší vůli nemůže všechny zapamatovat. Proto na ně po nějaké době přestane dbát a přestane se je snažit dodržovat. Je zbytečné na dítě křičet: "Už jsem ti říkala stokrát, abys to nedělal!" Kdybychom onu věc naopak dítěti zakázali jen jednou, zapamatovalo by si to. Ale v záplavě příkazů a zákazů se prostě ztratí.
Podle mého názoru by se všichni rodiče měli řídit dvěma zásadami:
- omezit počet příkazů a zákazů na nezbytné minimum;
- být důslední. Jakmile jednou vydáme příkaz nebo zákaz, nesmíme ho nikdy vzít zpět. Když dnes zakážeme dítěti, aby si hrálo s příborem ze slavnostního servisu, a zítra mu to povolíme, aby stále nefňukalo, nebude vědět, jestli je hra s parádním příborem dovolena, nebo ne. Děti potřebují důslednost a jasné meze, jinak se nedokážou zorientovat.
Proto stojí za námahu snažit se dítěti jasně sdělit, co od něj chceme.
- Nevyžadujme, aby okamžitě přerušilo činnost, které se právě věnuje, ale upozorněme ho předem: "Za pět minut bude prostřeno." "Dohraj si tuhle hru a půjdeš do postele."
- Mluvme pozitivně. Nebudeme ho například připomínat, co by mohlo provést: "Dej pozor, ať nerozliješ mléko," ale upozorníme ho na to, co má dělat: "Drž krabici mléka oběma rukama."
- Hlavně se snažme mluvit stručně, jasně a přímo a pokaždé vysvětleme, proč tu či onu věc chceme.
- Pokud to považujeme za důležité, požádejme dítě, aby zopakovalo, co jsme právě řekli, abychom se přesvědčili, že všechno opravdu pochopilo.
Při přemýšlení mysleme sami na sebe
V sedmdesátých letech vědci J. H. Flavell a J. G. Borkowsky sledovali děti, které se obtížně učily, a zjistili, že si tyto děti málo uvědomovaly kognitivní proces. Jako by tyto děti "nepoužívaly žádné strategie". Podle Flavella a Borkowskeho jsou však strategie "pro učení nezbytné" a při učení je zapotřebí využívat "metapoznání" - myslet na své vlastní myšlení, tedy soustředit se na svou myšlenkovou činnost. Vyučování metakognitivním schopnostem (někdy se jim říká "myšlení nahlas"), se ukázalo mimořádně prospěšné u dětí, které měly potíže s učením, pamětí a pozorností, protože jim umožňuje uvědomit si samy sebe a také:
- naučit se novým strategiím;
- naučit se, že strategie si volíme podle činností, které chceme vykonávat;
- naučit se, že strategie musí být úměrné našemu úkolu.
Zdroj: Nessia Laniado, Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí, Portál 2004
Anotace: Autorka knihy vychází z teorií H. Gardnera a z metod pedagoga R. Feursteina. Pomocí příkladů, vysvětlení a nabízených postupů jednání dává rodičům rady, představuje názory odborníků a nabízí podněty, jak postupně rozvíjet u dětí schopnosti považované pro rozvoj intelektu za základní - myšlenkovou flexibilitu, jazykové vyjadřování, logické a symbolické myšlení, kreativitu, schopnost zkoumání. Pomoc v rozvoji intelektových schopností vychází z podnětů uplatňujících se v sedmi základních směrech: působení na pozornost, rozvíjení jazykových schopností a schopností abstrakce, vedení dítěte, aby napodobovalo jednání, vedení k symbolické hře, rozvíjení paměťových schopností a vedení dítěte kladením otázek. Publikace je pro rodiče praktickým a užitečným průvodcem a rádcem.
Nessia Laniado vystudovala filozofii a psychologii, je žurnalistkou, vede dva časopisy - pro rodiče a pro ženy. Specializuje se na problémy výchovy dětí. V nakladatelství Portál vyšly její knihy Děti a peníze a Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí.

Co jíst a pít při běžných nemocech malých dětí

19. května 2008 v 14:06 Zdraví a nemoci
V tomto článku se zaměříme spíš na prevenci a nebudeme se rozepisovat o závažnějších zdravotních problémech a léčebných dietách. Zmíníme se jen stručně o častých a přechodných potížích, kde správná výživa může podpořit rychlejší vyléčení.
Pokud je dítě kojeno, je mateřské mléko tou nejvíce posilující stravou. Vůbec nevadí, pije-li častěji a odmítá cokoli jiného. Mateřské mléko díky propojení imunitního systému kojící matky a dítěte již obsahuje hotové protilátky proti aktuální nemoci, kterou děťátko prodělává. Hrubou chybou je zejména přerušit kojení při průjmu dítěte (nebo matky). U starších dětí v zásadě platí, že pokud někdy třeba při přechodné nemoci nemá chuť k jídlu, nenutíme ho. Dětský organismus se v první řadě musí vypořádat s nečekanou zátěží. Nebojíme se, když dítě výrazně omezí jídlo i na 5 dnů, ono to pak spontánně samo dožene.
Nachlazení je onemocnění virového původu, které nelze léky zničit, tělo ho musí překonat vlastním obranným mechanismem. Kojené děti dostávají protilátky mateřským mlékem, starší děti, ale i nekojená miminka mají velké problémy: ucpaný nos, těžké a rychlé dýchání, kašel, případně bolení ucha a teplota. Nosní kapky dítěti ihned uleví, kapeme před jídlem, aby při kojení nebo při krmení mohlo volně dýchat. Organismus posílí také vyšší množství vitaminu C, pokud možno z přirozených zdrojů, kde tvoří komplex s dalšími ochrannými látkami:
-teplý čaj s mrkvovou šťávou (později s medem a citronovou šťávou),
-čerstvé ovocné i zeleninové džusy ředěné horkou vodou,
-teplé zeleninové polévky a později masové vývary,
-šťáva z krájené cibule prosypaná hroznovým cukrem.
Zvýšená teplota a horečka -přirozená obrana organismu, pomáhá likvidovat patogenní mikroorganismy, a proto se nesnažíme hned ji potlačit. Dítě uložíme do postele a kromě léčebných procedur (např. vlažné zábaly lýtek) se snažíme o dostatečný přísun tekutin, především teplého čaje. Tekutiny podáváme raději v krátkých intervalech a v malých dávkách, jen několik lžiček. Velmi účinný, mírně ochlazující je odvar z ječných krup. Pro doplnění živin můžeme formou nápoje podat také zeleninový vývar nebo čerstvou zeleninovou šťávu. Občas podáme i slabší bylinné čaje, třeba z černého bezu nebo lipový, které podporují pocení. Pokud má dítě hlad, nesmíme ho zatížit těžkými pokrmy. Raději zcela vypustíme živočišné produkty a sladkosti. Pokrmy mají být vlažné a mít spíše kašovitou konzistenci, může to být např. nastrouhané ovoce, kompoty nebo ovocná pyré (čerstvě připravené, slazené sladěnkou, hroznovým cukrem nebo medem), bezmléčná kaše ovesná, rýžová nebo jahelná, které můžeme vařit dohromady se strouhanou mrkví a nakonec jemně přisladit, bezmléčný obilný pudink nebo ovocné želé.
Průjem může mít různé příčiny -od špatného jídla po virové, bakteriální, parazitární nebo jiné závažnější onemocnění. Vedle opatření doporučených lékařem se snažíme šetřit zažívací trakt dítěte a kompenzovat ztrátu tekutin. Mezi vhodné potraviny patří zejména:
-rozvařená rýže (kulatá, která obsahuje více škrobu), samostatně nebo s mrkví, jemně osolená,
-ječné krupky a kroupy, dobře uvařené s jablky, mírně osolené,
-mixovaná strava z brambor,
-jablečné, mrkvové nebo banánové pyré,
-větší děti dobře snášejí také kuřecí maso, suchary a starší bílé pečivo,
-silný hořký černý čaj,
-dostatek iontových nápojů a střídavě voda, čaj a minerálka.
Zácpa je u kojených dětí opravdu vzácná. U dětí do čtyř týdnů platí pravidlo 4 x 4: do 4 týdnů má mít dítě asi 4 stoličky denně. Pokud tomu tak není, svědčí to o nedostatečném kojení a je potřeba zvýšit počet kojení o 3-4 denně. Dítě s výkonným metabolismem nemusí mít stoličku denně, ale pokud je spokojené, neplačtivé, nemá napjaté bříško a vytlačení stoličky mu nečiní potíže, nezasahujeme. Četnost stoličky není od ukončeného 4. měsíce ukazatelem prospívání. Důležitější je její barva a konzistence -v období výlučného kojení je stolička pastovitá, vzhledu "míchaných vajec". Častěji se zácpa vyskytuje u dětí nekojených. Jednou z příčin může být "silnější" sušené mléko, než jak uvádí návod. Pokud se i pak miminko "kroutí", má tvrdé, napjaté bříško a jeho stolička je formovaná podobně jako stolice dospělého (stolice kojence má být kašovitá) -je na místě u dětí do 6 měsíců změnit značku umělé mléčné výživy. U kojených dětí jí sušené či čerstvé švestky a meruňky a čaj z nich maminka. Po 6 měsících lze přidat do příkrmů vývar z domácích nesířených sušených švestek a meruněk, od 8. měsíce švestky a meruňky dušené -ať už čerstvé, nebo ve formě kompotu. Při zácpě doporučujeme tyto nápoje a potraviny:
-ovocné šťávy, mošty, ovocná pyré, kompoty, meruňky, angrešt, jablka, ořechy, pomeranče,
-kysané mléčné výrobky bez cukru,
-kašovitá strava
-polévky z klíčených luštěnin, zeleninové vývary.
Zvracení může provázet infekční onemocnění, horečku, kašel, záněty, otravu nebo nervové vypětí. Většinou k němu dochází náhle a jednorázově, dítěti se uleví. Při opakovaném zvracení je nutná konzultace s lékařem, neboť může dojít k dehydrataci. Miminka ukládáme v poloze na bok nebo s podloženou hlavičkou. Batolata nespouštíme z očí -hrozí vdechnutí zvratků. Dbáme doporučení lékaře, dětem podáváme po lžičkách studenou vodu. U starších dětí vyčistíme ústní dutiny.
Úpal, úžeh. Ošetříme dítěti pokožku na celém těle studenými obklady ze silného černého čaje nebo ji potíráme jogurtem pro ochlazení a snížení teploty. Podáváme dostatečné množství tekutin v nápojích a později v lehkých pokrmech -studené ovocné polévky, zeleninové saláty, ovocné krémy a jogurty.
Prořezávání zubů -kolem věku 6-7 měsíců (někdy už od 3. měsíce). Začíná zvýšené slinění, dítě je podrážděné, má potíže se spaním, jídlem i pláčem, strká si prsty i cokoli jiného do úst -a to je problém. Může dojít k infekci poraněním nebo škrábnutím. Dásně masírujeme prstem, dáváme jen bezpečné hračky na kousání. Podáváme chladivá jídla -bezmléčné jogurty -speciálně upravené kojenecké sójové mléko a pudinky, ovocné želé, plátek ovařené mrkve, kousek jablíčka, oloupanou okurku (pokud už je má dítě zavedeny ve stravě).
Recepty, když dítě stoná:
Zeleninový vývar
Mrkev, petržel, brokolici a brambory v celku uvaříme do měkka se špetičkou soli. Přecedíme a podáváme teplé se starším rohlíkem, zavařenou krupicí nebo vařenou rýží.
Kroupový čaj -odvar
Vyprané kroupy nebo krupky uvaříme do měkka nejlépe v Papinově hrnci. Přecedíme a odvar podáváme teplý nebo vlažný.
Rýžový krém
Vypranou kulatou rýži uvaříme do měkka ve vodě a rozmixujeme i s odvarem. Můžeme zředit kysaným výrobkem, ochutit pomerančovou šťávou a ozdobíme strouhanými oříšky pro větší děti -mají-li chuť. Krém je sytý, nedáváme ho mnoho.
Ovocné želé
Rozvaříme angrešt nebo černý rybíz, přecedíme a lehce přisladíme. Přidáme namočenou želatinu podle návodu a necháme v misce nebo tvořítku vystydnout. Podáváme při teplotě a horečce.
Dušené těstoviny s jablky
Těstoviny rýžové uvaříme v dostatku vody a scedíme. Zvlášť podusíme v trošce vody loupaná jablka a banán. Přisypeme těstoviny, promícháme a pod poklicí necháme v troubě prohřát. Podáváme jako lehké jídlo při dietě odlehčovací.
Dušená mrkev s rýží a vločkami
Mrkev nastrouháme nahrubo, zalijeme vařící vodou, vsypeme vypranou kulatou rýži a ovesné vločky. Vše vaříme do měkka a rozmixujeme. Podáváme při průjmovém onemocnění.
Bramborová kaše s jablky
Brambory oloupeme a nakrájíme na menší kousky. Zalijeme je vařící vodou (asi 1 cm nad brambory), mírně přisolíme a po chvíli přidáme kousky loupaného jablka. Dovaříme společně, scedíme a za tepla rozmačkáme nebo rozmixujeme podle věku dítěte. Podáváme vlažnou, jen kolik dítě přijme. Raději za chvíli nabídneme další dávku.
Šťáva z krájené cibule
Cibuli nakrájíme jemně, prosypeme hroznovým cukrem, po 12 hodinách přecedíme a po lžíci podáváme 5x denně při nachlazení, zejména při kašli.
Zeleninové džusy
Čerstvou mrkev a brambor nastrouháme, nakrájíme petrželovou nať a vše vymačkáme. Šťávu ředíme horkou vodou 1 : 1 a podáváme po lžičkách.

Zdroj: Olga Illková, Lucie Nečasová, Zdeňka Vašíčková, Zdravá výživa malých dětí, Portál 2005
Anotace: Kniha o zdravé výživě malých dětí - od narození do nástupu do základní školy. Kniha postupuje po časových etapách, pojednává o výživě těhotné matky, kojení, vhodném stravování staršího kojence, batolete i dítěte v předškolním věku. Každá kapitola uvádí vhodný způsob výživy a obsahuje asi deset receptů, celkem je v knize asi 200 receptů. Autorky doporučují možnosti estetické úpravy jídel pro domácí oslavy, využití zdravých potravin, nabízejí i úsporné tipy pro rodinu.
Olga Illková vyučuje předmět kulinární příprava na středních odborných školách a učilištích v Brně. Je lektorkou na Lékařské fakultě MU v Brně, a odbornou konzultantkou časopisu Menu - Albert. Je spoluautorkou knih Zdravá výživa v mateřské škole a Zdravá výživa malých dětí.
PaedDr. Lucie Nečasová vystudovala biologii na UJEP Brno, vede laktační poradnu v Centru volného času Lužánky a cvičení pro matky s kojenci. Je spoluautorkou knihy Zdravá výživa malých dětí.
Mgr. Zdeňka Vašíčková absolvovala obor výživa člověka na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na této fakultě se podílí na výzkumných a intervenčních projektech zaměřených na výživu. Je spoluautorkou knihy Zdravá výživa v mateřské škole a Zdravá výživa malých dětí.

Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí - šest strategií, jak děti povzbudit k samostatnému myšlení

19. května 2008 v 13:55 Výchova a péče o dítě
Šest strategií, jak děti povzbudit k samostatnému myšlení
1. Neuvádět děti do rozpaků
Když nás dětské otázky nebo odpovědi překvapí nebo zaskočí, neměli bychom je kritizovat, protože bychom tak dialog uzavřeli. Je třeba je považovat spíše za příležitost k lepšímu poznání svých dětí.Neměli bychom je hubovat, měli bychom si odpustit "přednášky" a snažit se spíše pochopit, proč se chovaly určitým způsobem a co je k tomu vedlo. Měli bychom je požádat, aby nám vysvětlily, z jakého důvodu něco řekly nebo proč došly k takovému závěru. Často ke svému údivu zjistíme, že k tomu měly dobrý důvod. Když si nevědí rady před přáteli nebo příbuznými nebo když jsme si jisti, že na otázku neumějí odpovědět, v žádném případě je neuvádějme do rozpaků. Ztratily by v nás důvěru a uzavřely by se do sebe.
2. Klást "otevřené" otázky
Často nevědomky klademe řečnické otázky, jen dodáme otazník za oznamovací větu, protože říkáme jen to, co už víme, nebo o čem jsme už rozhodli.
"Copak si myslíš, že můžeš nacpat všechny hračky do tak malého pytlíčku?"
"Ty si snad myslíš, že vajíčka se vyrábějí v továrně?"
Tím dítěti bráníme, aby si kladlo opravdové otázky, probouzíme v něm pocit méněcennosti a neschopnosti. Je třeba zkusit místo toho položit otevřenou otázku, která zahájí nebo posune dialog dál.
"Mami, mně se nelíbí můj pokoj."
"Co by se s ním podle tebe dalo udělat, aby byl útulnější?"
"Tati, já se nudím..."
"Představ si, že můžeš dělat všechno, ale úplně všechno, co tě napadne. Co bys dělal nejraději?"
"Úkol z matematiky byl děsně těžký."
"Proč ti připadal těžký? Byl moc dlouhý? Nebyly ti jasné otázky? Nebo v něm byly příklady, které jsi ještě nikdy neřešil?"
Když dítěti nabídneme několik reálných alternativ, snadněji si udělá jasno.
3. Proměňovat jistoty v otázky
Děti mají v mnoha případech jen jistoty. Přijmou za svůj jeden prvek určité skutečnosti a udělají z něj "absolutní pravdu".
"Smetanová zmrzlina je nejlepší na světě."
"Všichni chlapi jsou hrozní!"
"My máme nejlepší fotbalisty v Evropě."
Místo toho, abychom dítěti hned oponovali, proměňme jeho tvrzení v otázku: "Proč myslíš, že smetanová zmrzlina je nejlepší na světě?" Dodáním otazníku k jeho výroku přimějeme dítě k uvažování, k hledání důvodu vlastního tvrzení a také v něm vyvoláme určitou pochybnost, zda jeho názor musí sdílet všichni.
"Naučit se technickým dovednostem je méně důležité než se naučit pružnosti a osvojit si schopnost dívat se na věci jiným pohledem, než na který jsme zvyklí z hlediska své kultury a zájmů nebo z lenosti či sobectví..." připomíná profesor Feuerstein.
4. Navrhnout "hru na novináře"
Kdyby se táta znovu narodil, dělal by novináře. Táta ví, jak se ptát! Oni místo toho jen mluví a mluví..."
Martin, 8 let
Aby si anglicky hovořící novináři zapamatovali, co všechno je třeba ve správném líčení události uvést, používají pravidlo pěti W: Who (Kdo), When (Kdy), Where (Kde), What (Co), Why (Proč).
V českém překladu nezačínají otázky stejným písmenem, takže se obtížněji pamatují, ale přesto poskytují dobrý rámec každému vyprávění. Proto můžeme děti pobízet, aby si pokud možno ve stejném pořadí těchto pět otázek kladly také. Zahrajeme si proto na novináře. Navrhneme, že budeme řešit záhadu, například: "Kam zmizely bonbony?" Nebo je necháme, aby nám s pomocí těchto pěti opěrných bodů vyprávěly nějaký svůj zážitek či příběh, který někde slyšely. Až dojdou k otázce Proč?, pomůžeme jim najít všechny možné odstíny motivace a odpovídající výrazy: "protože, a proto, a tak, v důsledku toho, následkem toho, při té příležitosti.."
5. Cvičit schopnost rozhodovat se
Aby člověk mohl dojít k nějakému rozhodnutí, musí zvážit situaci, porovnat řešení a rozhodnout se. Aby si děti tuto schopnost osvojily, můžeme je k tomu vést odmalička tak, že jim vždycky budeme předkládat dvě nebo tři možnosti. Máme k tomu nesčetně příležitostí - od barvy trička přes druh ovoce na svačinu až po místo u stolu, které si mají vybrat. Nabídnutím vědomého výběru se vyhneme konfrontaci názorů, navykneme děti uvažovat a umožníme jim určitou nezávislost. Odborníci na komunikaci to nazývají alternativou v přesně daných mezích.
Neptáme se tedy: "Co si dnes chceš obléct?"
Ale: "Dnes je zima, musíš se pořádně obléct. Rozhodni se sám, kterou z těch dvou mikin si vybereš."
Když děti uvidí, že respektujeme jejich rozhodnutí, i když se liší od našich názorů, začnou se vnímat jako osoby schopné samostatných rozhodnutí a budou také ochotněji respektovat naše rozhodnutí.Proto je důležité, abychom svá rozhodnutí odůvodňovali. Tím dětem dáme příklad, aby činily totéž.
"Líbí se mi to červené tričko... protože je veselejší než to modré."
"Vezmu si švestky... protože jsou měkčí než jablka."
"Nejraději sedím tady... protože odsud vidím z okna."
Uvažujme o jejich myšlenkách, citech, motivech, kterými odůvodňují svá rozhodnutí, a poskytujme jim větší či menší míru svobody podle toho, jakou vyspělost projeví. Například jim můžeme sepsat seznam televizních programů, na které se mohou dívat, a určit, po jakou dobu mohou denně sledovat televizi. V těchto rámcích je můžeme nechat, aby si volily čas i televizní kanál. Když dítě chybuje, neodsuzujme ho, ale snažme se spolu s ním si vyložit, co se stalo. Ukažme mu, jak často se z chyb můžeme poučit a zdokonalit se.
6. Podněcovat u dětí zájem o minulost
Jak jsme viděli, jistota dítěte se zakládá na jeho vzpomínkách, na vědomí, že nevzniklo z nicoty, že se může opřít o tradice, o spoustu zkušeností a moudrosti, které mu jsou předávány. Už jste někdy stáli v naprosto temném tunelu? V takové situaci člověk panikaří, neví, kterým směrem se dát, a ztrácí orientaci. Stejně se cítí dítě, které neví, odkud pochází a kam směřuje. Nemá se o co opřít, a proto si ani neumí stanovit cíle do budoucnosti.
Proto je potřeba probouzet v dětech zvídavost, aby chtěly slyšet víc o našem životě, o životě prarodičů, o našich zážitcích a překážkách, se kterými jsme se museli vyrovnat, o pocitech, jež jsme měli, o hodnotách, ve které věříme, a o tradicích, jež se v našem prostředí uplatňují. Můžeme si společně prohlížet stará alba s fotografiemi, povzbuzovat děti k otázkám o minulosti a o životě našich předků. Střežme si jako poklad své obyčeje, kulturní tradice a rodinné rituály. Představují nejlepší příležitosti ke kladení těch nejtěžších otázek, které zdaleka přesahují danou chvíli a nemají definitivní odpověď, ale vedou k hledání a schopnosti představovat si budoucnost. Dodáme tak dětem vědomí sounáležitosti, příslušnosti k tradici, která trvá desítky a možná stovky let.
Babička mi řekla: "Až budeš velký, určitě budeš chodit s nějakým hodným děvčetem." Ale kam s ní budu chodit?

Zdroj: Nessia Laniado, Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí, Portál 2004
Anotace: Autorka knihy vychází z teorií H. Gardnera a z metod pedagoga R. Feursteina. Pomocí příkladů, vysvětlení a nabízených postupů jednání dává rodičům rady, představuje názory odborníků a nabízí podněty, jak postupně rozvíjet u dětí schopnosti považované pro rozvoj intelektu za základní - myšlenkovou flexibilitu, jazykové vyjadřování, logické a symbolické myšlení, kreativitu, schopnost zkoumání. Pomoc v rozvoji intelektových schopností vychází z podnětů uplatňujících se v sedmi základních směrech: působení na pozornost, rozvíjení jazykových schopností a schopností abstrakce, vedení dítěte, aby napodobovalo jednání, vedení k symbolické hře, rozvíjení paměťových schopností a vedení dítěte kladením otázek. Publikace je pro rodiče praktickým a užitečným průvodcem a rádcem.
Nessia Laniado vystudovala filozofii a psychologii, je žurnalistkou, vede dva časopisy - pro rodiče a pro ženy. Specializuje se na problémy výchovy dětí. V nakladatelství Portál vyšly její knihy Děti a peníze a Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí.

Tělesné tresty

19. května 2008 v 13:36 Výchova a péče o dítě
Jsou tělesné tresty účinné? Mají nějaké škodlivé účinky? V názorech na tyto otázky nepanuje jednota.
I odborníci se přou o to, zda je používání tělesných trestů vhodné a správné. Podle některých je výprask funkční, podle jiných nikoli. Není divu, že v tom rodiče mnohdy nemají jasno. Výprask nebo plácnutí je určitá forma trestu, o tom není sporu. Zůstává otázka, zda je to trest vhodný. Její odpovězení nechám na vás.
Když dítě dostane na zadek, obvykle přestane zlobit. Jelikož se začne chovat správně, rodiče jsou spokojení a usoudí, že to zabralo. Plácnutí přes zadek způsobí vhodné chování podobně, jako čokoláda zajistí klid v supermarketu. Ovšem pokud rozvztekané dítě utišíte čokoládou, nevydrží to nadlouho. Budete-li ho chtít udržet v klidu i v budoucnu, budete ho muset nadopovat ještě obrovskou spoustou čokolády. Podobné je to s tělesnými tresty - jde jen o dočasné řešení. Dítě, které dostane přes zadek, se obvykle uklidní a chvíli se chová slušně. Zanedlouho se však začne předvádět znovu. Rodič mu opět naplácá, protože poprvé se zdálo, že to funguje. Dítě se zase na chvíli chová dobře, ale pak se vrátí k zlobení. Rodič uštědří další plácnutí, a tak to jde stále dokola. Mnozí rodiče se nechají do tohoto koloběhu zatáhnout.
Tento kolotoč vyplývá z toho, že tělesné tresty sice poskytují vnější kontrolu nad chováním dětí, ale v žádném případě dítě nepovzbudí k zodpovědnému rozhodování. Děti se při tomto způsobu trestání učí známému výhrůžnému principu: buď se budou chovat slušně, nebo... Děti, které jsou často tělesně trestané, se nenaučí sebeovládání. Jeden osmiletý chlapec mi řekl, že může řádit, jak dlouho chce. "Když musím přestat, mamka mi dá na zadek."
Tělesný trest je nevhodný také z toho důvodu, že trvá jednu či dvě sekundy a je po všem. Většina dětí by raději volila výprask než několikadenní zákaz oblíbené činnosti. Výprask mají hned za sebou a mohou se pustit do dalších dobrodružství. Mnohé děti si myslí, že když jednou dostaly na zadek, je všechno v naprostém pořádku. "Jsme si kvit." Tato forma trestu vede děti k tomu, že se soustředí na samotný trest místo na chybné rozhodnutí, které udělaly.
Problémy mohou vzniknout v rodinách, kde jeden rodič tělesné tresty používá, zatímco druhý nikoli. Děti by se mohly začít tomu rodiči, který tělesné tresty používá, vyhýbat, což narušuje normální vývoj vztahů mezi dětmi a rodiči. O druhém z rodičů, který tělesné tresty nepoužívá, by si děti mohly začít myslet, že na ně prostě nestačí. V přítomnosti tohoto rodiče se pak odmítají chovat slušně a jsou nezvladatelné. Pro oba rodiče je tento stav prohrou, protože jednomu se děti vyhýbají a druhého mají za slabocha.
Tělesné tresty mají určité vedlejší účinky. Jsou pokořující. Zraněné city vyvo1ávají hněv nebo pomstychtivost. Výpraskem zřídka dítě naučíte, aby se lépe rozhodovalo. Můžete tím i ovlivnit jejich postoje a duševní zralost. Děti, které jsou často tělesně trestané, jsou nejisté. Nevěří si. "Když udělám něco špatně, dostanu ránu." Mnoho tělesně trestaných dětí trpí nízkým sebevědomím. Některé se stáhnou do ústraní, jiné začnou být náladové, přehnaně reagují a jsou agresivní.
Tři způsoby tělesných trestů:
1. Impulzivní přístup

Rodiče používají tělesné tresty třemi způsoby: impulzivně, v hněvu a promyšleně. Impulzivní přístup bychom mohli nazvat také "celodenní přístup". Jedna matka mi kdysi řekla: "Celý den ho mlátím a stejně mě neposlouchá." Samozřejmě že neposlouchá, protože tělesný trest ztratil smysl. Běžněji se impulzivní přístup používá u malých dětí. V těchto případech rodiče nikdy nemyslí plácnutí příliš vážně. Obvykle jednou rukou dítě popadnou a druhou ho plácnout. Jednají téměř automaticky nebo reflexivně. Dítě si trochu zapláče a pak si jde zase hrát. Také se tomu říká "syndrom kadeřnictví". Určitě už jste si všimli rodičů, kteří své dítě pětkrát nebo víckrát plácli během třiceti minut čekání u kadeřníka.
Mnozí rodiče často plácnou děti přes ruku. Malé děti rády experimentují. Dotýkají se různých věcí a zkoušejí, co se bude dít. Když sáhnou na něco, na co by sahat neměly, rodiče je plácnou přes ruku. Děti se tím ale nic nenaučí. Je třeba jim vysvětlit, proč se určitého předmětu nesmějí dotýkat. Děti vás napodobují, takže když je budete plácat přes ruku, budou totéž dělat i ony.
Impulzivní trestání nemá na chování dítěte žádný trvale kladný vliv. Když dítě desetkrát plácnete přes zadek, stává se tento podnět bezvýznamný. Takoví rodiče pak kromě plácnutí přes zadek žádnou jinou alternativu nepoužívají. Když dítě provádí nějakou nezbednost, považují za svou povinnost mu naplácat. "Jinak ho ke slušnému chování nedonutím." Jsou přesvědčeni, že jednají jako správní rodiče.
Je pro děti impulzivní trestání nějakým přínosem? Rozhodně jim nepomůže lépe se rozhodovat. Příliš často záleží trestání na náladě rodiče. Pokud jste některý den podrážděnější, vaše děti dostanou za každou maličkost, kterou provedou. Když jste klidní a spokojení, prošla by jim málem i vražda. Tato nedůslednost je pro děti matoucí. "Včera to bylo v pořádku a dneska jsem za to dostal výprask." Naučí se vyhýbavosti a nedokážou rozeznávat dobré od zlého. Rozhodně se nenaučí správnému rozhodování.
Děti, které jsou často a impulzivně bity, se začnou domnívat, že tělesné tresty jsou normální součástí života. Když potom jiné dítě udělá něco, co se jim nelíbí, reagují stejně - praští ho. Tento problém se vyskytuje mezi sourozenci, ve škole i při hraní. Dětem však obvykle neprojde jen tak, když jedny druhé bijí. A to jejich zmatek ještě zvětšuje. Dospělí mohou někoho bít a je to v pořádku. U dětí to kupodivu v pořádku není. Jak se v tom pak mají orientovat?
Děti, které jsou často bity, dojdou k přesvědčení, že všechno dělají špatně. To je živnou půdou pro nízké sebevědomí a nedostatek sebedůvěry. Cílem výchovy však je naučit děti zodpovědnému rozhodování. Časté tělesné tresty k tomuto cíli nevedou. Děti se pak chovají slušně pouze ze strachu. Pokud nebudu hodný, dostanu výprask. Když ale rodiče nejsou nablízku, aby zajistili vnější dozor, děti jsou nekontrolovatelné, protože samy se ovládat nedokážou.
Impulzivní trestání není účinné, protože nezaručuje, že v budoucnosti budete své děti trestat méně. Naopak, potřeba tělesných trestů poroste. Dále je to pro děti negativní vzor chování. Tresty jsou pouhou reakcí, nikdy nejsou plánované. Rodiče, kteří své děti trestají impulzivně, zřídka ovlivňují chování dítěte kladnými motivačními prostředky.
2. Trestání v hněvu
Jindy rodiče trestají v hněvu. Tento přístup je nejčastější a zároveň nejškodlivější. Když v hněvu dáte svému dítěti výprask, přináší to několik problémů. Jednak tím dítě naučíte, jak se vám může dostat na kobylku. Zjistí, že zlobením může získat moc nad vaší náladou a sebeovládáním. Tělesné trestání v hněvu je vždy impulzivní. Navíc hrozí nebezpečí, že byste se mohli nechat unést a dítěti ublížit.
Trestání v hněvu vytváří silné negativní emoce jak v rodičích, tak v dítěti a ostatních členech rodiny. Tyto emoce mohou poškodit sebevědomí vašeho dítěte. Mnohé děti se začnou rodičů bát, ztratí k nim důvěru a to vede ke ztrátě sebedůvěry. Tímto způsobem trestání děti učíte, aby v hněvu reagovaly hrubou silou. Ukazujete jim, že když jsou rozzlobené, nemusejí se ovládat, protože vy se také neovládáte, když se zlobíte. Opět se tím v žádném případě nenaučí lépe se rozhodovat.
Trestání v hněvu je často výrazem pomstychtivosti. Hromadíte v sobě napětí tak dlouho, až vybuchnete. Pak dítěti odplácíte zlým, někdy ho zraníte nebo pokoříte. Děti zjistí, že jsou pro vás zdrojem frustrace. Pokud jste se již dostali do kolotoče trestání v hněvu, odhodlejte se s tím za každou cenu přestat. Bude vás to stát spoustu energie, sebeovládání a promýšlení, ale stojí za to tento zlozvyk změnit.
3. Promyšlené trestání
Někteří rodiče používají tělesné tresty plánovitě a promyšleně. Dítě upozorní, že za určité jednání dostane výprask. Například: "Pokud budeš mluvit sprostě, dostaneš na zadek." Když pak dítě nadává, v klidu ho plácněte. Důležité je dělat to v klidu. Když se rozzlobíte, budete trestat v hněvu.
Tělesné tresty zařazené do celkového plánu jsou účinnější než impulzivně používané tresty. Je však dobré se předem zamyslet nad následujícími skutečnostmi. Neexistuje důkaz o tom, že by plánované využití tělesných trestů vedlo děti k větší zodpovědnosti. I plánované tělesné trestání je vzorem negativního chování. Pokud se rozhodnete tělesné tresty používat, můžete se při jejich vykonávání rozzlobit. Možná nebudete jednat důsledně, protože se vám nebude vždy chtít trestat, nebo se budete cítit provinile. Nedůslednost ovšem problém zhoršuje. Mnozí rodiče zapomínají, že plánovaná výchova musí obsahovat pozitivní řešení. Naplánovali použití tělesných trestů, nepřemýšlejí však o využití motivačních technik. Zapomínají, že v plánu výchovy musejí zdůrazňovat kladné prvky, nikoli záporné.
Neznám jediného odborníka, který by schvaloval impulzivní nebo hněvivé trestání. Promyšlené využití tělesných trestů však někteří odborníci schvalují. Pokud už se rozhodnete investovat svůj čas a energii do výchovného plánu, nebylo by lepší zaměřit se na to, aby byl pozitivní? Vypracujte plán s využitím jiných trestů, například zákazů nebo omezení.
Shrnutí
I bez tělesných trestu lze vychovat ukázněné děti. Výprask vám poslouží k uvolnění hněvu nebo frustrace, je to však dočasné řešení, které děti nenaučí lepšímu rozhodování. Pokud se přesto rozhodnete tělesné tresty používat, jednejte promyšleně. Vypracujte plán, v němž zdůrazníte kladné prvky: plán, který vám umožní zachovat si chladnou hlavu; plán, který přinese dobré výsledky.

Zdroj: Sal Severe, Co dělat, aby se vaše děti chovaly správně, Portál 2007
Anotace: Autor, zkušený psycholog radí rodičům, jak postupovat, když je jejich děti neposlouchají: ignorují výzvy, odmlouvají, hádají se mezi sebou, provokují své rodiče k hněvivým výbuchům apod. Většina rodičů reaguje podobně: po marných pokusech přimět děti k odpovídající spolupráci se začínají zlobit, hrozit, křičet, trestat. Autor nabízí důkladný, a přitom čtivý a konkrétní návod, jak si v takových situacích poradit.

Bez plenek i v noci

19. května 2008 v 13:29 Výchova a péče o dítě
Zanedlouho potom, co dítě dokáže udržovat čistotu ve dne, přijdou na řadu i plenky v době spánku po obědě a později i v noci.
Někdy probíhají obě změny současně, někdy je mezi nimi několikaměsíční odstup. Co tedy můžete udělat, aby se vaše dítě naučilo spát bez plenek? Odpověď zní - nic. Dávejte mu najevo, že mu důvěřujete, a chovejte se nenuceně.
Je-li dítě na tuto změnu připravené, poznáte podle toho, že ráno budou plenky suché. Se souhlasem dítěte je tedy zkuste odložit. Jestliže se má dítě v noci probudit a vstát proto, že se mu chce čurat, vyžaduje to už značnou vyspělost. Aby mohlo dítě spát celou noc bez potřeby jít na nočník, je nutné, aby mělo už dostatečně velký močový měchýř. Žádnou z těchto podmínek nemůžete ovlivnit.
Je zbytečné, abyste dítěti večer zakazovali pít. Takový způsob je značně krutý a navíc neúčinkuje (na druhou stranu tím nemíníme, že by se dítě mělo před spaním nalokat). Pro některé rodiče je praktické, když dítě napůl vzbudí asi kolem jedenácté hodiny večer a posadí ho na nočník. Pokud to dítěti nevadí, může vám takové řešení situaci usnadnit. Ale "suchá noc" bude skutečností až tehdy, kdy se dítě dokáže probudit samo.
Můžete dítěti pomoci například tím, že:
- mu budete dávat takové pyžamo, které se snadno svléká;
- necháte v jeho pokoji rozsvícenou noční lampičku;
- připravíte k posteli nočník.
Nemálo dětí totiž stále musí používat plenky i tehdy, kdy by už nemusely, jednoduše proto, že se bojí samy přejít potmě chodbu na toaletu.
I když se dítě přes den už nepočurává, může k tomu někdy dojít ve spánku. Jestliže dáte pod prostěradlo igelitovou vložku, není to žádná tragédie. Naučte dítě, jak se svléknou povlaky a kde máte koš na špinavé prádlo, do kterého je může i s pyžámkem odložit. V žádném případě, a to zdůrazňuji, to není důvod k trestání dítěte, ale k tomu, aby se učilo zodpovědnosti za své tělo.
Neodkládejte plenky příliš brzy. Probouzet se každé ráno v mokré a studené postýlce dokáže pořádně zacloumat s morálkou a spíše to dítě odradí. Není potřeba, aby dítě zažívalo takové situace příliš dlouho.
Není vůbec na místě, abyste se rozčilovali. Uvědomte si, že když se dítě počuralo, tak spalo, a tudíž to neudělalo schválně. Ostatně i dítě by bylo raději, kdyby se dokázalo probudit. Potřebuje od vás slyšet povzbuzení a cítit, že s ním máte trpělivost. Můžete mu například povědět: "Nestalo se nic hrozného. Až na to budeš připraven a až se tvoje tělo a hlavička k tomu rozhodnou, už se nebudeš v noci počurávat. Uvidíš, pak to půjde samo. Nic se neděje, umíš už spoustu jiných věcí!"
Zdroj: Bacus Anne, Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Portál
Anne Bacus je doktorka psychologie a matka dvou dětí, autorka knih o výchově dětí. V Portálu vydala knihy Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Vaše dítě od 3 do 6 let, První rok vašeho dítěte, Dítě pláče - co dělat.

První hodiny a dny po porodu

19. května 2008 v 13:24 Těhotenství a porod
Po porodu zůstává rodička 2 hodiny na porodním sále nebo v porodním pokoji.
Doba bezprostředně po porodu je pro organismus čerstvé mami nky velmi náročná. Její tělo si zvyká na novou situaci, mění se průtok krve. Děloha je již prázdná a dítě nepotřebuje výživu od své matky. Ženy bývají bezprostředně po porodu více či méně vyčerpané. Během velmi krátké doby může nastat komplikace, i když měl porod třeba hladký průběh. Porodní sál má charakter jednotky intenzivní péče, žena je sledována častěji, a jsou zde technické a přístrojové možnosti, které mohou pomoci nastalou komplikaci vyřešit. Po tuto dobu zůstává se ženou obvykle její partner a v kolíbce i dítě, které dnes již nebývá od matky oddělováno. Novorozenec by měl být přiložen k prsu matky co nejdříve a žena bývá poučena o technice přikládání dětskou sestrou nebo porodní asistentkou. Časné přikládání dítěte k prsu je důležité jak pro dítě, tak i pro mami nku. Drážděním bradavek se totiž vyplavuje do její krve hormon oxytocin, který zlepšuje zavinování dělohy a snižuje poporodní krevní ztrátu. V děloze se při zavinování lépe uzavírají do té doby otevřené cévy, které po odloučení placenty volně zejí do její dutiny. Teprve po těchto dvou hodinách je matka s dítětem převezena do pokoje na oddělení šestinedělí. Dnes je již ve všech našich porodnicích zaveden systém společného ošetřování matek a dětí, tzv. »rooming-in«.
Pokud to provoz porodnice dovolí, tak si žena může pokoj vybrat. Některá chce mít soukromí a chce být zcela sama, jiná si ráda popovídá, a proto si zvolí vícelůžkový pokoj. Obvykle se dnes v českých porodnicích setkáte s maxi­mál­ně trojlůžkovými pokoji. Přítomnost jiné matky na pokoji mívá i další výhody. Maminky si obvykle vycházejí vstříc, v době své nepřítomnosti (sprcha, WC ap.) si vzájemně hlídají děti a nakonec i předávají zcela nové zkušenosti.
Již za několik hodin po samovolném porodu může čerstvá maminka vstát z lůžka a již první den i na lůžku cvičit. Nehybný klid na lůžku není prospěšný. Časné vstávání je prevencí zánětu žil, plicních komplikací, urychluje zavinování dělohy a odtok očistků. První dny šestinedělí kojící matka leží na lůžku, později může kojit vsedě.
Většina maminek dává přednost být na společném pokoji s dítětem, jiné si naopak po porodu rády odpočinou a přenechají péči o dítě v prvních hodinách nebo dnech odborně vyškolenému zdravotnickému personálu.
Ať tak či onak, denně k vám přijde na vizitu porodník a zkontroluje váš zdravotní stav. Každý den přijde i dětský lékař a podá vám informace o vašem děťátku. Využijte těchto vizit lékařů a ptejte se na vše, co je vám nejasné.
Lékař kontroluje u nedělky frekvenci tepů, výšku děložního dna, charakter očistků, stav prsů a bradavek, hojení porodních poranění. Denně se mamince měří krevní tlak, 3-4krát denně teplota. Teplota první den po porodu může být i mírně zvýšená (do 37,5 °C), v dalších dnech však nemá překročit 37,2 °C. Zvýšená teplota je citlivý příznak, který záhy upozorní na počínající infekci v šestinedělí. Výška horního okraje dělohy dobře informuje o jejím zavinování. Avšak děloha se dobře zavinuje jen při dobře vyprazdňovaném močovém měchýři a konečníku. Proto se v prvních dnech šesti­nedělí kontroluje, zda nedělka dokonale vyprazdňuje močový měchýř a zda má pravidelnou stolici.
Nejčastěji během prvního dne po porodu se někdy objeví tlak nebo napětí v konečníku. Příčinou bývají hemoroidy nebo otok v okolí řitního otvoru anebo kožní steh, který byl použit při ošetření nástřihu nebo trhliny hráze. Pokud se takové potíže vyskytnou, je o nich třeba vždy informovat porodní asistentku nebo lékaře při vizitě.
Propuštění z porodnice záleží na průběhu porodu, na tělesném a duševním stavu novopečené maminky a zejména na zdraví dítěte. I když je maminka již v pořádku, může v některých případech čekat na své děťátko a naopak. Po samovolném porodu se dnes běžně propouští 4.-5. den a po císařském řezu 5.-7. den.
Zdroj: Pařízek Antonín, Kniha o těhotenství a porodu, Galén 2006
Autor: Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., porodník a anesteziolog, řadu let je vedoucím lékařem porodního sálu a současně vysokoškolským pedagogem na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze známé jako porodnice "U svatého Apolináře".
Kniha o těhotenství a porodu srozumitelně a přehledně popisuje zásady plánovaného rodičovství a způsoby přirozeného i umělého otěhotnění. Po týdnech a měsících od prvních okamžiků těhotenství sleduje změny, které nastávají v těhotné ženě, vývoj zárodku a později plodu.

Pět nejdůležitějších bodů otcovské výchovy

19. května 2008 v 13:19 Výchova a péče o dítě
Toto je několik nejdůležitějších bodů správné otcovské výchovy:...
Začněte brzy. Zapojte se už v době těhotenství - mluvte o svých nadějích ve vztahu k dítěti, buďte u porodu. Od samého začátku se zapojte do péče o dítě. Je to rozhodující čas pro budování vztahu. Péče o dítě vás hormonálně "nastaví" a změní váš žebříček životních hodnot. Takže na to myslete! Otcové, kteří se o své děti fyzicky starají, jimi jsou postupně fascinováni a naladěni na ně - říká se tomu "pohlcení". Muž se může stát odborníkem na to, jak uprostřed noci uspat probuzené dítě - chodí s ním sem a tam, houpá ho v náručí, jemně mu zpívá, zkrátka dělá cokoli, co pomáhá! Nevzdávejte se, jste-li v péči o děti nešikovný - nesmiřte se s tím, požádejte o podporu a radu svou partnerku a další zkušené přátele. A buďte hrdí na svou zdatnost.
I v případě, že máte náročné zaměstnání, využívejte víkendy nebo svátky, abyste byli se svým dítětem. Jakmile mu jsou dva roky, vybídněte občas partnerku, aby na víkend někam odjela a nechala vás s batoletem samotné - tak si ověříte, že jste schopni se o něho postarat.

Udělejte si čas. Tento požadavek je naprosto stěžejní. Dobře si to zapamatujte - pro otce je následující věta tou nejdůležitější v celé knize: Pokud v práci běžně trávíte padesát pět nebo šedesát hodin týdně, včetně služebních cest, svou roli otce nezvládnete. Vaši synové budou mít v životě potíže a bude to kvůli vám. Otcové musejí chodit domů včas, aby si se svými dětmi mohli hrát, smát se, učit je novým věcem a dovádět s nimi. Firemní život nebo malá živnost mohou být nepřáteli rodiny. Otcové často zjistí, že jedinou možností, jak to změnit, je přijmout nižší plat a trávit víc času s rodinou. Až vám příště nabídnou "služební postup" včetně delší pracovní doby a více nocí mimo domov, pořádně zvažte, zda šéfovi neřeknete: "Je mi líto, ale na prvním místě jsou moje děti."

Projevujte své city. Svého syna můžete obejmout, držet kolem ramen, pošťuchovat se s ním a měřit s ním síly až do jeho dospělosti! Ale dělejte i něco poklidnějšího: Děti mají rády, když jim tiše vyprávíte příběhy nebo spolu jen sedíte, zpíváte si nebo si pouštíte hudbu. Říkejte jim, jak jsou skvělé, krásné, tvořivé a chytré (často a s neskrývaným citem). Pokud se vaši rodiče takto neprojevovali, budete se to muset zkrátka naučit.
Někteří muži se obávají, že budou-li svého syna objímat, "zženští" (což si také můžete vyložit jako "bude gay"). Nezženští. Ve skutečnosti to může být právě naopak. Hodně homosexuálů nebo bisexuálů, s nimiž jsem mluvil, mi řeklo, že nedostatek otcovské lásky byl jedním z důvodů, proč se pro ně stala důležitější láska muže.

Uvolněte atmosféru. Svých dětí si skutečně užívejte. Jste-li s nimi jen kvůli pocitu viny nebo z povinnosti, nemá to smysl - pak je i takzvaný kvalitně trávený čas mýtem. Zkoušejte nové věci a hledejte takové činnosti, které baví obě strany. Sejměte ze svých dětí tlak, že musejí "něco dokázat" - ale trvejte na tom, že se budou podílet na chodu domácnosti. Omezte jejich sportovní či jiné aktivity ve volném čase na jednu nebo dvě, aby měly čas jen tak "být". Zvolněte tempo, kdy jedna činnost střídá druhou, a získaný čas raději věnujte procházkám, hrám a povídání. Při jakékoli činnosti se vyhýbejte přehnané soutěživosti přesahující hranice dobré pohody. Neustále své děti učte všemu, co znáte.

Podílejte se na výchově. Někteří dnešní otcové jsou "pohodoví" tátové, kteří se sami nechtějí moc zatěžovat a všechny nepříjemné záležitosti přenechávají svým partnerkám. Podílejte se na rozhodnutích, dohlížejte na domácí úkoly a na práci v domácnosti. Najděte způsob, jak vyžadovat pořádek klidně, ale rozhodně. Děti nebijte - i když ty menší budete muset občas chytit a podržet. Trvejte na úctě k druhým. Nechovejte se tak, jako byste byli jedním z dětí. Naslouchejte jim a berte ohled na jejich pocity. Se svou partnerkou probírejte obecný plán: "Jak budeme celkově postupovat? Co je potřeba změnit?" Týmové rodičovství může mezi vámi a partnerkou vytvořit další pouto.


Zdroj: Steve Biddulph, Výchova kluků, Portál 2006
Anotace: Výchova kluků má oproti výchově dívek svá specifika. Dívky bývají klidnější, citovější, více zaměřené na péči o mladší sourozence, zatímco kluci jsou živější, často agresivnější, rychle se specializují na koníčky, sport nebo práci s počítačem a je třeba k nim mít odlišný přístup než k dívkám. Australský výchovný poradce Steve Biddulph uplatňuje dlouholeté zkušenosti z vedení rodičů a praktické znalosti výchovných postupů. Provází rodiče vývojovým obdobím od narození po dospívání jejich dětí se smyslem pro přesnou výchovnou radu a také pro humor. Respektuje vývojové odlišnosti mezi chlapci a dívkami a snaží se vést rodiče k moudrému rozlišování vývojových specifik obou pohlaví.

Když dítě nic nejí

19. května 2008 v 13:12 Zdraví a nemoci
"Dítě, které nic nejí", patří do kategorie dětí, již velmi dobře znají lékaři, pediatři a v neposlední řadě také psychologové
Obecně lze říci, že to je dítě veselé, živé, aktivní, normálního vzrůstu, bez viditelných příznaků podvýživy, které snadno navazuje kontakt. Lékařská prohlídka u něj v 95 % případů nenajde žádnou anomálii ani nedostatek.
Obvykle bude mít dotyčné dítě snahu jíst zcela normálně podle svých potřeb (slovo "normálně" má zde velmi široké rozpětí). To, co sní, mu prospívá a postačuje jeho potřebám. Ale rodiče, a obzvláště maminka, která stojí v těchto konfliktech v první linii, mají za to, že dítě se stravuje špatně. Podle nich by mělo jíst víc, něco jiného, pravidelněji, vhodnější potraviny atd.
Podívejme se na příklad: Dítě má zcela přirozeně sníženou chuť k jídlu, a v důsledku toho jí méně. Matku taková situace znervózňuje, Dítě, které je velmi citlivé, rozpozná, že může mít navrch, zcela odmítá podřídit se teoretickým pravidlům o tom, jak by se mělo stravovat, a zkouší při každém dalším jídle stejný scénář. Vzniká velké napětí, stejné střety se začnou opakovat při každém jídle.
Jakmile maminka k dítěti přiblíží lžíci, dítě uhne hlavou. Matka na něj naléhá, otec se zlobí. Zkusí tedy dítě zabavit tak, že dělá kašpárky, vypráví mu pohádky, posadí ho před televizi, a jakmile otevře pusu úžasem, strčí mu do ní lžíci polévky. Rodiče se také uchylují k vydírání - jednu lžičku za maminku, jednu za tetu Věru, jednu mně pro radost…
Každý z účastníků tohoto divadla v sobě hromadí hněv a znepokojení. Jídlo trvá hodinu, ale dítě spolkne jen několik soust, která by nestačila nikomu. Přestává sledovat své tělo, potřeby a chutě. Snaží se vyhovět, nebo se naopak protiví přáním své matky.
V závažných případech je nátlak takový, že dítě nakonec opravdu v přítomnosti matky nic nejí a zvrací, pokud ho do jídla nutíme. Vybuduje si jak nechuť k jídlu, tak také odhodlání být silnější. Věřte tedy tomu, že dítě se do jídla nutit nemá.
Ve střetech kvůli jídlu jsou rodiče vždycky těmi, kdo prohrávají. A to jak v krátkodobé perspektivě, protože dítě se utvrdí ve svém odmítavém postoji, tak ovšem i v dlouhodobé perspektivě, protože dítě, které si zvykne na konflikty, může je vnášet i do dalších oblastí, například do oblasti spánku, nebo začne trpět jinými rozmary. A to za to nestojí.
  • Myslíte si, že vaše dítě nic nejí, nebo přinejmenším že nejí dostatečně? Nabízíme vám několik postřehů a dobře myšlených rad, které mohou pomoci dítěti zachovat (nebo navrátit) radost z jídla a které mu umožní, aby bylo zodpovědné za své potřeby a zdravě rostlo.
  • V naší společnosti, která zápasí s nadbytkem, si dospělí lidé zvykli jíst vzhledem ke svým potřebám a zdraví příliš mnoho. Zapomínáme na své skutečné potřeby, zatímco děti si jich jsou stále vědomy. Čtyři pravidelná a vyvážená jídla denně jsou společenským zvykem, nikoli tělesnou potřebou. Potřeby každého z nás jsou velmi různorodé. Proto nemá vážnější význam, když některé z jídel vynecháte.
  • To, že se zpomaluje růst dítěte, nesouvisí s malým příjmem potravy.
  • Společné jídlo s rodinou by nemělo být ani příčinou úzkosti, anizdrojem napětí.
  • Když jíme jen tehdy, když máme hlad, nezasluhuje si to žádnou zvláštní pochvalu. Když naopak nejíme, pokud hlad nemáme, nezasluhuje si to zase žádnou výčitku. Naopak to dokazuje, že nasloucháme svým vlastním potřebám. Jíme přece proto, abychom uspokojili své potřeby, ne abychom udělali radost mamince.
  • Pokud má dítě malou chuť k jídlu, je potřeba předkládat mu malé (tedy skutečně velmi malé) porce. V opačném případě ho odradíme dokonce i od toho, aby vůbec začalo jíst. Navrhněte mu, že mu později přidáte. Pokud bude mít ještě hlad, nechá si přidat.
  • Nezabývejte se tím, co má vaše dítě na talíři, ani co na něm zůstalo. Seberte mu talíř ve stejnou chvíli jako ostatním, pokud jíte společně, nebo po rozumné době, pokud jí samo, a přineste další chod bez jakýchkoli poznámek.
  • Stejně máte-li dojem, že dítě snědlo během společného jídla málo, nevařte mu náhradní pokrm speciálně jen pro ně. Nesnažte se ani dítěti jídlo vynahrazovat tím, že mu budete během stolování nabízet sušenky ("Alespoň když se nají těch sušenek!") Zákusek není odměna, proto ho dítěti nezakazujte, pokud nedojedlo hlavní chod.
  • Nikdy dítě do jídla nenuťte, ani rádoby zábavným způsobem, například tak, že budete dělat šašky, abyste odvrátili jeho pozornost, nebo vyprávěním pohádek o autíčkách, která jedou zaparkovat do garáže.
    Pokud to je potřeba, dejte dítěti jídlo a nevšímejte si ho. Chovejte se, jako kdyby vás otázka jeho stravování už nezajímala.
  • Pokud se takové postupy zdají maminkám příliš tvrdé, možná to zvládne tatínek (sestřenice, babička…). Někdy je k vyřešení konfliktu, pokud už jednou vznikne, vhodnější méně úzkostná osoba.
A několik slov na závěr - jestliže jste si jisti, že vaše dítě je zdravé a roste normálně, přestaňte se neustále zabývat množstvím jídla, které dítě pozře, a soustřeďte se spíš na jeho radost z jídla. Uvidíte, že problémy, máte-li jaké, se dají rychle do pořádku.


Zdroj: Bacus Anne, Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Portál
Anne Bacus je doktorka psychologie a matka dvou dětí, autorka knih o výchově dětí. V Portálu vydala knihy Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Vaše dítě od 3 do 6 let, První rok vašeho dítěte, Dítě pláče - co dělat.

Připravujeme se na čtení u dětí

19. května 2008 v 13:04 Výchova a péče o dítě
Současné výzkumy prokázaly, že úspěch nebo neúspěch ve čtení byly podmíněny už v předškolním období dítěte. Může se to zdát nespravedlivé, ale je to tak. Dítě, které je různými způsoby připravováno na čtení, se naučí číst mnohem rychleji a s větší jistotou než dítě, které se s psanými texty dříve nesetkalo. A tato příprava na čtení začíná už od raného věku dítěte.
Nechceme vám ovšem radit, abyste dítě začali učit číst, ale lze každému jednotlivému dítěti umožnit, aby se vyvíjelo tak rychle, jak potřebuje. Byla by vážná chyba nutit do čtení dítě, které není připraveno psychicky, emocionálně, ani intelektově. Stálo by ho to tolik energie, že bychom ho tím mohli na dlouho od čtení odradit.
Některé děti však projevují značnou zvědavost, pokud jde o psané texty a čtení, již od čtvrtého nebo pátého roku. Jiné děti, i když z nich budou později třeba učitelé češtiny, nebudou připraveny dříve než v sedmi letech. Podle T. Goulda se schopnost číst chová jako každý jiný druh nadání. Některé děti mají pro čtení zvláštní cit, jako existuje například cit pro hudbu nebo pro rytmus. Takové děti se pak dožadují čtení dříve a byla by škoda jim takovou možnost odepřít. Ale jiným dětem, které tvoří většinu, nepřinese brzké čtení nic zvlášť dobrého. Aby dítě rozšifrovalo písmenka, nebývá pro ně obzvlášť složité, zato aby porozumělo tomu, co čte, je již složitější a vyžaduje to jistou vyspělost.
Není ovšem potřeba hrát si na učitele ve škole, tam jsou dostatečně kompetentní osoby, nechme je tedy dělat svou práci. Ale na druhou stranu můžete vy sami už nyní udělat mnohé pro to, aby v době, kdy se dítě začne skutečně učit číst, probíhalo všechno hladce a dítě z toho mělo radost. Delší a rozmanitá příprava na čtení přinese později své ovoce. Dítě se naučí číst rychleji, nebude potřebovat tolik času na "luštění" písmen a rychleji si začne číst pro vlastní potěšení. Vytvoří si také pozitivní obrázek o škole i o sobě.
Jistě může v tomto případě mnohé udělat mateřská škola, která tu je od toho, ale ukazuje se, že to pro nedostatek prostředků nestačí. Ještě důležitější roli mají rodiče dítěte, kteří mohou na dítě působit různými způsoby ať již aktivně, nebo jen tím, že dítěti půjdou příkladem. Do přípravy ke čtení vstupuje několik faktorů - rodičovský vzor, rodinné zvyklosti a vlastní příprava dítěte.
Rodičovský vzor
Pokud existuje nějaká oblast, v níž je rodinný příklad zvláště silný, je to právě oblast čtení. V rodinách, kde rodiče čtou a povídají si o čtenářských zážitcích, kde se odebírají různé časopisy, kupují knihy a čtení je pozitivně hodnoceno, se bude dítě chovat naprosto přirozeně stejným způsobem. Americká studie nazvaná "Vliv rodinného prostředí na školní úspěšnost dítěte v první třídě základní školy" dospěla k závěru, že všichni nejlepší žáci se v rodinách už před školní docházkou setkávali s četbou. Jejich rodiče jim pravidelně četli knížky, sami byli pravidelnými čtenáři a měli doma hodně knih. Když si rodiče myslí, že čtení je důležité, myslí si potom totéž jejich děti. Rodiče úspěšných dětí se navíc zajímali o to, co jejich dítě ve škole dělá a měli tendenci hodnotit školu a vzdělávání pozitivně.
Rodinné zvyklosti
Už od nejútlejšího věku se dítě dovídá, jak je písmo důležité, a připravuje se na čtení. Úloha rodičů a rodinných zvyklostí je při tom velmi důležitá.
Následující jednání a postoje rodičů napomáhají dítěti, aby se na čtení připravilo:
• Rodiče si s dítětem hrají a povídají si s ním, místo aby seděli před televizí nebo místo aby před ni posadili dítě.
• Pokládají dítěti otázky a nechají mu dostatek času, aby na ně mohlo odpovědět. Na jeho otázky odpovídají a občas hledají společně odpovědi ve slovnících nebo encyklopediích.
• Čtou dítěti knížky a chodí si s ním vybírat knížky do knihovny.
• Umožňují dítěti experimentovat a cvičit všech pět smyslů a dovolují mu podílet se s nimi na některých činnostech.
• Dbají o rozvoj řeči dítěte a pomáhají dítěti otevřít se svému okolí prostřednictvím společných výletů, nových setkání apod.
• Brzy přitáhnou pozornost dítěte k jednoduchým psaným textům (obalům od potravin, plakátům; opakují určitá slova nebo slovní spojení z knížky apod.) a k tomu, jak je užitečné umět číst (recepty, návody k použití atd.).
Tímto způsobem může být už i tříleté dítě velmi dobře zapojeno do světa, v němž dominuje písmo.
Vlastní příprava dítěte
Dítěti, které vyrůstá v prostředí, jež jsme popsali, je postupně přiváděno k tomu, aby ho čtení zaujalo. Bude totiž vědět, že mu čtení otevře dveře k mnoha komnatám poznání. Rodiče však mohou při společných hrách s dítětem udělat ještě mnohem víc, aby dítě na čtení připravili nejen psychicky, ale i intelektově. Důležité je přitom to, aby dítě mělo neustále pocit, že si hraje a objevuje nové věci, které se mu líbí. V tomto věku se dítě velmi rádo učí spíše to, co souvisí s jeho zkušenostmi, než co se týká rozumu nebo paměti. Samozřejmě je nutné, aby se dítě chtělo tyto věci učit a aby ho písmenka a slova zajímala. Ale pokud budete dítě do něčeho nutit, povede to jen k tomu, že se budete vy i se cítit frustrováni. Některé děti se od pastelek a papíru nemohou odtrhnout už jako malé, dokážou se soustředit a dobře si pamatují napsaná slova; jiné se naopak zajímají o zcela jiné věci, například o tělesné aktivity, panenky nebo plastelínu. Každé dítě má právo mít jiné zájmy.
Účast při hrách, které dítě připravují na čtení a psaní, vyžaduje od rodičů určitou dávku nadšení a jejich čas, ovšem ne více než u jiných her. Je potřeba jen trocha humoru, radosti a hlavně neočekávat nic, co by připomínalo školní úspěchy. Budeme-li projevovat úzkost z výsledku nebo postavíme-li laťku příliš vysoko, vyústí naše jednání jedině v nezájem, nechuť dítěte a v hádky a výsledek bude přesně opačný, než jaký jsme si přáli. Někdy nám dítě dá samo najevo, že už nechce v takové činnosti pokračovat. Dobře, v takovém případě si jděte hrát třeba s míčem.
Někdy se může stát, že se dítě díky hrám, které ho připravují na čtení, naučí nakonec skutečně číst. Je to v pořádku? To je opravdové dilema. Na jedné straně chceme reagovat na momentální požadavky dítěte. To ovšem neocení učitelé, kteří tvrdí, že dítě ke čtení používá nevhodné metody, že bude mít později se čtením problémy, bude se při hodinách nudit, zatímco ostatní děti se budou učit něco, co už ono bude umět, nebo dokonce že to může uškodit jeho budoucímu vývoji. Na druhé straně je požadavek přibrzdit vývoj dítěte a počkat až na první třídu. Ale nemůže se nám stát, že u dítěte promeškáme moment, kdy má chuť naučit se číst, a že už se stejná příležitost nenaskytne? Co když se pak ve třídě s pětadvaceti žáky takzvaně nechytne?
Na závěr bych ráda řekla, že nepovažuji za chybu, pokud dítě na konci mateřské školy umí číst v případě, že se to naučilo přirozeně, s radostí a formou hry.
Hry jako příprava na čtení
Cílem her, které slouží jako příprava na čtení, je podpořit a zachovat přirozenou zvědavost dítěte, kterou projevuje o čtení a psaní, a umožnit mu zdokonalovat se postupně v dovednostech, které tyto hry rozvíjejí. Mnohé výzkumy jasně prokázaly, které motorické a smyslové dovednosti by mělo dítě zvládat, aby se naučilo rychle a snadno číst. Následující malá cvičení mají dítěti pomoci je rozvíjet. Zároveň mají také rodičům, kteří o to stojí, dopřát potěšení z toho, že právě oni dají dítěti kouzelný klíč od světa čtení.
Řeč
Věk mezi třetím a čtvrtým rokem je to nejvhodnější období, kdy je možné rozvíjet dovednosti, které budou nezbytně nutné, aby se dítě naučilo číst. Velmi důležité je rozvíjení slovní zásoby a procvičování plynulosti řeči. Nejde o nějaký nový, odtažitý jazyk, ani o řeč, kterou slyšíme v televizi, ale o takovou řeč, pomocí které komunikujeme s těmi, kdo nás mají rádi a s nimiž chceme něco sdílet. Jedná se o taková slova, pomocí nichž se můžeme druhého zeptat na to, co potřebuje, a vyjádřit své pocity; o řeč, která nám umožňuje ptát se na cokoli, co nás napadne, abychom lépe pochopili, jak to ve světě chodí, a porozuměli odpovědím, které nám dají dospělí.
Je nutné vás ještě více přesvědčovat? Správné osvojení řeči je pro dítě před vstupem do první třídy nezbytně nutné k tomu, aby mohlo být ve škole úspěšné. Existuje totiž přímá úměrnost mezi úrovní řeči dítěte a jeho schopnostmi naučit se ve škole číst a psát. Čím lépe si dítě osvojilo řeč před nástupem do školy, tím lepší výhled na úspěch.
Velká pozornost se tak obrací na děti z rodin přistěhovalců nebo rodin, jejichž mateřský jazyk je jiný než ten, který se děti učí ve škole. Pro to, aby tyto děti měly dobrou možnost absolvovat normální školní docházku, je nutné, aby mohly od tří let navštěvovat mateřskou školu, kde si budou moci zdokonalovat své řečové dovednosti v jazyce většinové společnosti.
Chceme-li u dítěte rozvíjet jeho řečové dovednosti, je dobré myslet na několik věcí. Za prvé je důležité používat pro předměty přesné názvy, tedy například nepoužívat slova jako tohle a tamto. Čím se budete vyjadřovat přesněji, tím více si dítě obohatí slovní zásobu. Nezapomeňte, že nemůže mluvit lépe než vy sami. Bude proto používat neslušná slova, pokud je používáte i vy, a naopak bude mluvit správně, pokud i vy mluvíte správně. Záleží na vás, jak dítě povzbudíte, aby se učilo nová slova a abstraktní pojmy. Používejte nejrůznější slůvka typu nad, pod, vedle, před, po, mezi, uprostřed, za apod. a ujistěte se, že dítě dobře chápe jejich smysl.
Které dovednosti rozvíjet
Jedním z odborníků, kteří se této problematice věnují, je Toni Gould. Ve svém díle Get ready to read (Připravujeme se na čtení) jmenuje následujících šest nepostradatelných dovedností:
1. Naslouchání
V osvojování této dovednosti pomůže velmi jednoduchá metoda: četba nebo vyprávění příběhů. Pokud bude příběh dítě zajímat, bude ho poslouchat se zaujetím. Následně si s dítětem můžete vyprávět o tom, co slyšelo a co si z příběhu pamatuje. Tak budete rozvíjet zároveň i jeho slovní zásobu.
2. Soustředění
K učení je nezbytně nutné dokázat se odpoutat od všeho, co nás rozptyluje, abychom se mohli soustředit na to, co děláme. Některé děti se umějí soustředit na to, co dělají, a dokážou se do své činnosti zcela ponořit. Jiným dětem pomohou k natrénování koncentrace jednoduché hry.
3. Pozorování a objevování
Umět odhalit jemné rozdíly mezi dvěma obrázky je dovednost, která dítěti poslouží například při rozlišování písmen p a q, d a b. Čtení totiž vyžaduje, aby dítě mělo dobře vyvinuté zrakové rozlišovací schopnosti. Dobrým tréninkem mohou být hry typu Najdi deset rozdílů mezi obrázky.
4. Porozumění mluveným pokynům
Rozvíjet tuto dovednost znamená vést dítě, aby dokázalo porozumět pokynům, které mu zadáme ústně bez použití gest. Ve škole se takové pokyny objevují zcela běžně a některé děti mívají problém pochopit, že se týkají také jich, a nedovedou jim uposlechnout.
5. Koordinace zraku s pohyby rukou
Tato schopnost se uplatní ve chvíli, kdy se dítě začíná učit psát. Některé děti nejsou tak motoricky zručné jako většina ostatních. Je možné tuto schopnost rozvíjet několika způsoby. Můžeme například nakreslit na papír cestu a požádat dítě, aby tuto cestu obtáhlo, ale nevybočilo z ní. Pro některé děti to bude velmi těžký úkol - oči cestu vidí, hlava úkol pochopila, ale ruka si dělá, co chce. Dítě se musí postupně učit správně držet tužku a kreslit stále přesněji.
6. Postupovat při kreslení nebo psaní zleva doprava
Nám dospělým se bude tato dovednost zdát velmi jednoduchou, protože jsme si na ni už zvykli. Ale naučit se pohybovat rukou a očima ve stále stejně daném směru, zleva doprava, a potom se vrátit na začátek, vyžaduje jistý trénink. Bývá to lehčí pro některé děti, které mají jasně vyhraněnou lateralitu a jsou jednoznačně praváci, než pro jiné děti. Osvojit si tuto dovednost a návyk je nutně potřeba jak pro správné čtení, tak i pro správný způsob psaní.
Hry
Nyní, když víte, které dovednosti můžete tento rok dítěti pomoci rozvíjet a které schopnosti bude v budoucnu potřebovat při výuce čtení a psaní, není těžké vymyslet několik jednoduchých her, které by je procvičovaly. V této knížce najdete několik příkladů, podle nichž budete moci vymýšlet své vlastní hry. Tyto jednoduché hry pomáhají rozvíjet někdy jednu, jindy několik dovedností současně. Nikdy byste ovšem neměli zapomenout na to, že hry nemají být pro dítě žádným "mučením" ani že by nemělo jít o učení v pravém slova smyslu. Hry by měly jak pro dítě, tak i pro vás představovat příjemné a radostné chvíle. Snažte se také nastavit obtížnost her tak, aby v nich dítě mohlo bez větší námahy uspět.

• Požádejte dítě, aby se zavřenýma očima rozeznávalo okolní zvuky - běžné zvuky, jako jsou zvuky přicházející zvenku (projíždějící auto, štěkot psa, bouchnutí okna), nebo zvuky vytvořené uměle. V tom případě můžete hru začít slovy "Hádej, čím dělám tenhle zvuk?"
• Vyťukávejte určitý rytmus - využijte, tleskání nebo podupávání a požádejte dítě, aby rytmus zopakovalo. Začněte s jednoduchými rytmy, maximálně dva nebo tři údery, a podle toho, jak hra dítěti půjde, ji můžete ztížit.
• Při hře "Hádej, kde to tiká" má dítě v místnosti, v domě nebo na zahradě najít schovaný tikající předmět (můžete použít kuchyňskou minutku).
• Hádanky mohou mít mnoho variant a poslouží vám k rozvoji jazykových dovedností dítěte. Ten, na koho dojde řada, dá ostatním hádanku, například: "Věc, na kterou myslím, si dáváme před obličej, když se upravujeme." Hru můžete učinit obtížnější například takto: "Slovo, na které myslím, se rýmuje se slovem tůň. Je to zvíře, které řehtá." nebo "Myslím na věc, která je červená a je za pohovkou."
• Ukažte dítěti tři nebo čtyři předměty, které běžně používá (hřeben, lžíci, kostky apod.). Potom je vložte do neprůhledného sáčku a zavažte dítěti oči. Dítě bude předměty po jednom ze sáčku vytahovat a po hmatu hádat, co jsou zač. Pokud by to bylo pro dítě příliš lehké, můžete zkusit totéž, ale bez toho, že by si dítě předměty předem prohlédlo.
• Položte několik předmětů na stůl (hra bude tím těžší, čím více bude předmětů). Dítě předměty pojmenuje a slovy popíše. Pak se na chvíli otočí a vy jeden předmět schováte (nebo zaměníte za jiný). Dítě musí uhádnout, který předmět jste schovali.
• Schovejte v pokoji nějaký předmět a pomozte dítěti ho najít tak, že ho budete navigovat jen dvěma pokyny - přihořívá a samá voda.
• Obraťte na stole dnem vzhůru čtyři plastové neprůhledné kelímky. Pod jeden z nich schovejte malý předmět. Přemisťujte kelímky tak, že s nimi budete pohybovat po stole (jako při hře skořápky), vždy jeden a jeden nebo dva a dva. Pak přestaňte a požádejte dítě, aby uhodlo, pod kterým kelímkem se předmět skrývá.
• Vezměte si obrázkovou knížku. Tak, aby to dítě nevidělo, vyberte jednu ilustraci a dítěti ji popište ("Na obrázku je krásný mladík na koni, jede podél řeky a venku prší."). Zavřete knížku, podejte ji dítěti a požádejte ho, aby tuto ilustraci našlo. Obtížnost této hry lze měnit podle množství obrázků, které jsou v knížce, a podle toho, jak dítěti ilustraci popisujete.
• Pusťte hudbu. Požádejte dítě, aby tančilo nebo poskakovalo a zastavilo se přesně ve chvíli, kdy hudbu vypnete.
• Můžete zkusit hru, při které musí dítě přesně zopakovat, co jste řekli, a vyslovit to stejným způsobem (stejnou intonací, stejným tempem apod.) Při jiné hře, které můžeme říkat třeba "Hra na opičení", pohybuje dospělý s panenkou a dítě musí pohyby zrcadlově opakovat (zvedat ruce, sednout si, zvednout se apod.).
• "Hra na velitele" rozvíjí jednak schopnost naslouchat a jednak paměť. Tato hra spočívá v tom, že dítěti dáte pokyn k vykonání několika činností, které je třeba dělat postupně. Pokyn obsahující tři části může vypadat například takto: "Dojdi do kuchyně pro lžíci, pak zavři dveře do svého pokoje, vrať se a posaď se naproti mně."
• Nakreslete venku na zem (do písku nebo křídou na zem) velká kola, křivky, trasy apod. Označte je šipkami, které budou určovat směr pohybu. Dítě musí projít určenou trasu ve správném směru.
• Na papír nakreslete čáry a křivky (spíše větší) a doplňte šipky, které určují směr pohybu. Dítě musí tužkou sledovat trasu a přitom se co nejméně odchýlit od původní cesty.
• Nakreslete tečkovaně velké geometrické tvary (čtverce, kruhy, složitější tvary) a požádejte dítě, aby je nejprve pomyslně obtáhlo prstem a potom tužkou. Šipkami mu naznačte směr, kterým má postupovat. Směr šipek musí odpovídat obvyklému směru psaní.
• Vytvořte velmi jednoduché kresby, kterým chybí některý prvek (panáček s jednou nožičkou, obličej bez úst, domeček bez dveří atd.). Dítě musí dokreslit chybějící prvek.
Zdroj: Anne Bacus, Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let, Portál
Anne Bacus je doktorka psychologie a matka dvou dětí, autorka knih o výchově dětí. V Portálu vydala knihy Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Vaše dítě od 3 do 6 let, První rok vašeho dítěte, Dítě pláče - co dělat.

Doprava po Praze - SMS jízdenka

15. května 2008 v 14:08 Cestujeme s dětmi
Dopravní podnik poskytuje cestujícím službu SMS jízdenka ve spolupráci se všemi českými mobilními operátory.

Výhody SMS jízdenky

  • SMS jízdenku je možno zakoupit kdykoliv a kdekoliv, kde lze použít mobilní telefon.
  • Cena SMS jízdenky činí 26 Kč (včetně DPH), cestující tedy nezaplatí ani o korunu více.
  • SMS jízdenka je přestupní a její platnost je 90 minut.
  • SMS jízdenkou lze také uhradit přepravné za psa bez schrány.

Podmínky používání SMS jízdenky

Zákazník, který si chce zakoupit SMS jízdenku, nesmí mít blokovány služby Premium SMS (lze zdarma aktivovat u asistenční služby operátora). SMS jízdenku lze získat pouze se SIM kartou českých operátorů.
Cestující využívající SMS jízdenku je povinen nastoupit do vozidla nebo vstoupit do přepravního prostoru metra nebo lanové dráhy na Petřín s již přijatou platnou SMS jízdenkou na svém mobilním telefonu.

Postup při nákupu SMS jízdenky

  1. do mobilního komunikačního zařízení napište text: DPT
  2. odešlete na telefonní číslo 902 06 26.
Přibližně do dvou minut přijde SMS jízdenka. Tento časový údaj je pouze orientační. Na displeji mobilního komunikačního zařízení se zobrazí SMS jízdenka.
Vzor:
DP hl.m.Prahy, a.s.
Jízdenka přestupní 26 Kč
Platnost:
od 28.10.07 13.20
do 28.10.07 14.50
pouze v pásmu P
YrQPtMKs7 /12345

Platnost SMS jízdenky

Časová platnost SMS jízdenky je vždy 90 minut v časovém rozsahu stanoveném v SMS jízdence. SMS jízdenka platí jako přestupní na území Prahy, a to pouze v pásmu P (metro, tramvaje, aubusy MHD: linky č. 100-299 a 501-513, lanová dráha na Petřín). Neplatí v pásmu 0 a ve vnějších tarifních pásmech. Neplatí ve vlacích ČD.
SMS jízdenkou lze také uhradit přepravné za psa bez schrány.
SMS jízdenka je neplatná:
  • uplynula-li doba její platnosti,
  • byla-li použita mimo tarifní pásmo P,
  • nebyla-li zaslána smluvním distributorem SMS jízdenek,
  • byla-li jakkoli upravována, přepisována nebo přeposlána,
  • nelze-li z příčin na straně cestujícího ověřit její platnost.

Duplikát SMS jízdenky

Duplikát SMS jízdenky je možné získat v případě smazání jízdenky v době její platnosti za poplatek 6 Kč. Postup pro zaslání duplikátu již zakoupené jízdenky:
  1. do mobilního komunikačního zařízení napište text: DPTA
  2. odešlete na telefonní číslo 900 06 06
Přibližně do dvou minut přijde SMS jízdenka. Tento časový údaj je pouze orientační. Na displeji mobilního komunikačního zařízení se zobrazí SMS jízdenka.
Vzor:
DP hl.m.Prahy, a.s.
Jízdenka přestupní 26 Kč duplikát
Platnost:
od 28.10.07 13.20
do 28.10.07 14.50
pouze v pásmu P
YrQPtMKs7 /12345

Daňový doklad (paragon)

Daňový doklad (paragon) je možné vystavit v elektronické podobě na internetovém portálu www.smsjizdenka.cz. Cestujícímu je umožněn, prostřednictvím zadání telefonního čísla použitého pro nákup SMS jízdenky, přístup do systému, který obsahuje kompletní seznam vystavených SMS jízdenek na dané telefonní číslo. Potvrzením výběru SMS jízdenky nebo daného časového období se zobrazí elektronický daňový doklad, který lze vytisknout.
Více informací o užití, kontrole a platnosti SMS jízdenky naleznete v čl. XIII Tarifu Pražské integrované dopravy a v infocentrech Dopravního podniku.
Zdroj: http://www.dpp.cz

Mám problém se svou tchýní, kdo nemá?

15. května 2008 v 12:49 Zoufalé snachy
Máte problém se svou tchýní? Svěřete se, možná nejste sami!

Maminky pojďte se seznámit

15. května 2008 v 12:32 Seznamka maminek
Jste čerstvá maminka a hledáte kámošku na procházky s kočárkem nebo máte malé děti a ráda byste se o své zážitky podělila s jinou maminkou?
Zanechte zde svůj komentář či inzerát...

Sedm tajemství obrany proti vydírání aneb Jak se můžeme postavit záplavě požadavků svých dětí

13. května 2008 v 9:48 Výchova a péče o dítě
Podívejme se, jak se můžeme postavit záplavě požadavků svých dětí.
1. Omezovat příležitosti ke střetům
Stanovíme linii chování, kterou je třeba dodržovat, a dětem uložíme jen několik málo pravidel, jež považujeme za zásadní a o nichž víme, že je dokážeme vymáhat.
Americký psycholog Raphael Hirsch doporučuje: "Nevyžadujte od dítěte věci, které jsou zbytečné nebo nepodstatné. A při každém jeho přání se zeptejte sami sebe: ,Co je na tom špatného, když mu to dovolím?' Jednejte prostě tak, aby dítě mohlo všechno, co mu lze dovolit, aniž by utrpělo úhonu jeho tělesné nebo morální zdraví."
Známý italský pediatr Marcello Bernardi vysvětluje, že je zapotřebí, aby rodiče byli důslední: "Když už vyslovíte nějaký příkaz, nikdy ho neodvolávejte. Jestliže dnes dítěti zakážete, aby si hrálo se lžičkami památečního servisu, a zítra mu to dovolíte, abyste od něj měli pokoj, nebude chápat, zda si se lžičkami smí hrát, nebo ne.
2. Umožnit dítěti rozhodovat spolu s vámi, kdykoli je to možné
Je vhodné ptát se dítěte na jeho názor, kdykoli to je možné, a to i v době, kdy ještě neumí mluvit.
Můžete začít drobnostmi. Nechte ho například, aby si vybralo mezi dvěma mikinami: "Chceš raději tu s medvídky, nebo tu s pelikánem?" Rozmanitost volby samozřejmě stanovíme my, protože na hřiště si dítě musí vzít tričko, a ne plavky.
Jenomže najít rovnováhu mezi potřebou dítě ochraňovat a jeho touhou růst a projevovat svou osobnost není snadné.
Přestože máme ty nejlepší úmysly, nevyhnutelně se občas dopustíme chyb.
Jestliže se nadměrně snažíme dítě ochraňovat, bráníme mu rozvíjet samostatnost.
Jestliže mu ponecháme přílišnou samostatnost, můžeme u něj vyvolat pocit citové nejistoty a opuštěnosti.
Důležité je, abychom se nenechali vláčet výchovnými frázemi typu: "V tomhle věku by si měl umět poradit sám." "Není s ní řeč, vždycky musí být po jejím." Svůj postup musíme vždycky vážit podle toho, co dané dítě v danou chvíli potřebuje.
3. Vždycky brát v úvahu jeho názor
Zkusme si představit následující situaci: Sledujeme v televizi rozuzlení detektivního příběhu nebo finále fotbalového zápasu, když dítě přijde se vzkazem, že auto je připraveno před domem a že máme hned jet na společný nákup.
Jestliže jsme slušně vychovaní, omluvíme se, že přijdeme za malou chvíli, až film skončí.
Jestliže je náš rodinný život poněkud divočejší, zahrneme nevinného posla víceméně nelichotivými slovy.
Jestliže nás přesto donutí vstát od televize, dáme všem zúčastněným najevo svou nelibost.
A právě to spousta dětí zažívá každý den, někdy dokonce několikrát. Jsou přenášeny jako balíky, oblékány, myty a ukládány zpět do postele.
Často si říkáme, že jsou ještě malé, "nemají z toho rozum", a proto je s sebou vlečeme beze slova vysvětlení. Zapomínáme se s nimi rozloučit, když odcházíme z domova, mluvíme o nich na veřejnosti, jako by nebyly přítomny, nebereme v úvahu, že i děti potřebují mít svá tajemství.
Přitom stačí málo, aby cítily, že respektujeme jejich soukromí, které si kolem sebe budují - zaklepat před vstupem do jejich pokoje, nekontrolovat jim bez dovolení aktovky nebo zásuvky, smířit se s tím, že o něčem nechtějí mluvit, a nechat je, aby si k tomu samy zvolily ten správný okamžik.
4. Oznamovat, co od dítěte očekáváme
Místo zákazů je třeba snažit se definovat věci pozitivně, jasně vyjádřit, co má dítě dělat a jak se má chovat. Tím dosáhneme hned dvou cílů:
Především pomůžeme dítěti připravit se na svěřený úkol;
Když bude vědět, co od něj očekáváme, je pravděpodobnější, že se o naplnění našeho očekávání bude snažit.
Nepřímo mu tak dáváme najevo důvěru, to, že jsme přesvědčeni, že se dokáže chovat správně. Je známo, že pozitivní očekávání bývá naplněno.
Než abychom křičeli a trestali dítě za nepořádek v pokoji, je lepší naučit ho udržovat pořádek: "Dnes ti ukážu, jak se uklízejí boty, a zítra se naučíme skládat kalhoty." Zvolenou činnost bychom měli provádět spolu s ním, a když je úkol splněn, neměli bychom šetřit chválou. Dítěti jasně řekneme, co chceme, poskytneme mu vedení, díky němuž může překonat možné překážky, a tak předejdeme eventuálním střetům.
"Dnes odpoledne musím pracovat na počítači, protože zítra musím předložit nějakou zprávu. Budu mít mizernou náladu a budu potřebovat, abys mě nerušil/a."
"Dnes přijde babička. Nechci, abyste se mezi sebou hádali a křičeli na sebe, protože babička je unavená a potřebuje si odpočinout."
"Dnes večer půjdeme do pizzerie. Ale do té doby musíte mít uklizený pokoj."
Sice to nemusí zabrat pokaždé, ale kdybychom náhodou ztratili nervy, alespoň děti budou znát důvod.
5. Předem stanovit meze a odůvodnit je
Chceme-li předejít potížím, měli bychom pokaždé předem vymezit hranice společných činností a her.
"Teď půjdeme na hřiště, potom nakoupíme, vrátíme se domů, umyjeme se a pak si můžeš hrát až do večera, dokud nepřijde tatínek."
"Teď si čtu noviny, potom musím vyřídit jeden telefonát, a pak si můžeme hrát."
"Ztlum, prosím tě, tu hudbu, jsem strašně unavený a hluk mi vadí."
Stejným způsobem je třeba také oznámit změnu činnosti.
"Ještě se třikrát sklouzneš, pak se rozloučíš s kamarády a půjdeme domů."
"Za chvíli bude hotové jídlo, kdy mám prostřít?"
Přestože děti ještě nemusí znát hodiny, tyto malé, jemně, ale pevně stanovené programy jim dodávají mnohem větší pocit bezpečí než nějaké dohadování.
6. Žádat dítě o pomoc
Zpočátku to od nás bude vyžadovat určité úsilí, ale časem si zvykneme a všechno půjde jako po másle.
"Teď spolu půjdeme do samoobsluhy. Musíme nakoupit spoustu věcí, tak si nejdřív řekneme, co chceme. Ty chceš koupit kakaové sušenky. Vezmeme rovnou víc balení. Až budeme nakupovat, připomeň mi je."
7. Pomáhat mu předvídat důsledky
Když dítě ztratí trpělivost, začne se chovat destruktivně. V návalu vzteku nevidí důsledky svého chování. Jestliže mu za to něčím hrozíme nebo mu pouze odporujeme, dosáhneme jen toho, že se rozzlobí ještě víc.
Sedněme si tedy před ně, abychom se navzájem mohli dívat do očí, a klidně mu řekněme:
"Tak se podíváme, co se tady děje…"
"Jestli v tom budeš pokračovat, budu muset…"
"Pověz mi, co bys chtěl/a dělat ty."
Jinými slovy, pomůžeme mu, aby se na situaci podívalo s odstupem, vidělo své chování a zvolilo si ty důsledky, které jsou pro ně nejvýhodnější.
Zdroj: Laniado Nessia, Máte neklidné dítě?, Portál 2005
Anotace: Je vaše dítě náladové, panovačné, umíněné a nezvladatelné? Musí být stále středem pozornosti? Je neurvalé k ostatním dětem? Nelze ho přimět na chvíli ke klidu? Je popudlivé pro nic za nic? Nevydrží u žádné činnosti? Rodiče, u jejichž dětí se projevují tyto nebo podobné poruchy chování, si kladou důležitou otázku, zda se jedná o přechodné problémy chování jejich dětí, nebo jestli jde o nějakou psychickou poruchu, kterou je třeba léčit. Jak to rozeznat a co dělat? Autorka představuje názory odborníků a vysvětluje problematiku chování dětí. Nabízí také test ke zjištění typu poruchy chování dítěte a podrobně popisuje strategie jednání v určitých situacích. Pomocí příkladů a popsaných postupů jednání předkládá rodičům rady a podněty, jak jednat s neklidnými a nezvladatelnými dětmi a jak jim pomáhat. Vede čtenáře k poznání a zkušenosti, jak překonávat obtížné situace a nenechat se vyvést z míry.

Jak si uchovat dostatečnou zásobu energie

13. května 2008 v 9:44 Pro maminky
Bezesné noci, potíže v práci, finanční problémy, domácnost na krku a k tomu ještě protivná tchyně… napětí se ponenáhlu zvyšuje, dokud nedospěje k bodu, kdy ho nedokážeme snést.
Děti máme po ruce, a protože jednání s nimi je náročné, odnesou naše starosti a špatnou náladu jako první.
Jak si uchovat dostatečnou zásobu energie
Každé dítě vyžaduje od rodičů obrovskou dávku energie a tím spíše to platí o dětech, které jsou velmi živé nebo zvláště náročné.
Sami jsme určitě zaznamenali, jak je těžké věnovat se dětem, když jsme unavení, vyčerpaní nebo zklamaní. Máme pocit, že jsou divočejší než kdykoli jindy, a každá maličkost nás vyvede z míry.
Naším hlavním cílem tedy je, abychom se naučili, jak si zachovat dostatečnou zásobu sil. Podívejme se, co pro sebe můžeme udělat v praxi.
Nezapomínejme čerpat nové síly
Velmi často při prvních příznacích nemoci raději spolkneme několik léků, než bychom hledali její příčinu a odstranili ji.
Naše potíže většinou nezpůsobuje jediná příčina. Prostě si jen potřebujeme odpočinout, vypnout nebo se nějak rozptýlit. Naučme se tedy říkat ne, zastavit se, udělat si během dne třeba jen krátkou pauzu, při níž budeme odpočívat v naprostém klidu.
Zjednodušme si život
Jestliže cítíme, že nám každou chvíli vytečou nervy a práh snášenlivosti bude záhy překročen, udělejme si chvilku času a sepišme si žebříček priorit.
Seřaďme všechno, co musíme udělat během dne a během současného týdne. A pak nelítostně škrtejme vše, co není nezbytně nutné.
Najděme si čas na to, co máme rádi
Řada z nás dokonce zapomněla, co znamená užít si volné odpoledne.
Máme na sebe jen málo času, protože musíme být neustále k dispozici. Naší nejčastější odpovědí je: "Já to zařídím," a naší nejčastější myšlenkou: "Když chci, tak to dokážu." Toužíme být dokonalí a naše úsilí se nakonec obrátí proti nám.
Dítě nastydlo? Neměli jsme s ním chodit na hřiště v takové zimě. Pláče? Asi se mu dost nevěnujeme.
Kdy jsme naposledy "vypnuli"? Kdy jsme se naposledy v klidu podívali na film, zapovídali se s přáteli, sledovali vrabce hopsající po trávníku před domem, aniž bychom museli myslet na nějakou povinnost? Nemáme čas ani prostor na odpočinek a dobití sil.
A přitom bychom pauzu potřebovali i pro dobro svých dětí. Při výchově je třeba o dítě pečovat a také na ně "myslet", jak říkají psychologové. Jde o důvěrnou výměnu citů, pro niž je důležité cítit se dobře ve své kůži.
Právě proto musíme začít od sebe, vyčlenit si trochu času, třeba hodinu denně nebo dvě odpoledne za týden a poprosit někoho z příbuzenstva, tchyni, tetičku nebo zavolat paní na hlídání, abychom mohli jít na schůzku se svým vlastním já.
Zpočátku možná nebudeme vědět, co si se získaným časem počít, a budeme si třeba připadat směšně.
Ale den za dnem budeme ve své malé oáze nacházet radost z obyčejných věcí, potěšení z toho, že něco uděláme jen proto, že na to máme chuť.
A právě tehdy, až najdeme své zapomenuté rozkoše, se na své děti začneme dívat jinýma očima.
Zdroj: Laniado Nessia, Máte neklidné dítě?, Portál 2005
Anotace: Je vaše dítě náladové, panovačné, umíněné a nezvladatelné? Musí být stále středem pozornosti? Je neurvalé k ostatním dětem? Nelze ho přimět na chvíli ke klidu? Je popudlivé pro nic za nic? Nevydrží u žádné činnosti? Rodiče, u jejichž dětí se projevují tyto nebo podobné poruchy chování, si kladou důležitou otázku, zda se jedná o přechodné problémy chování jejich dětí, nebo jestli jde o nějakou psychickou poruchu, kterou je třeba léčit. Jak to rozeznat a co dělat? Autorka představuje názory odborníků a vysvětluje problematiku chování dětí. Nabízí také test ke zjištění typu poruchy chování dítěte a podrobně popisuje strategie jednání v určitých situacích. Pomocí příkladů a popsaných postupů jednání předkládá rodičům rady a podněty, jak jednat s neklidnými a nezvladatelnými dětmi a jak jim pomáhat. Vede čtenáře k poznání a zkušenosti, jak překonávat obtížné situace a nenechat se vyvést z míry.

Děti hrají divadlo: Kostýmy, hudba, nápověda...

13. května 2008 v 9:36 Hry s dětmi
Kostýmy
O kostýmech a oblečení nejdříve společně diskutujeme. Je vhodné, když si je děti připravují a navrhují samy. Používáme běžně dostupné oblečení, které děti vlastní, a to podle potřeby upravujeme různými detaily. Rodiče i prarodiče rádi pomáhají s úpravou nebo i výrobou vhodných kostýmů.
I když máme jako vedoucí určitou představu, jak by měly kostýmy vypadat, dáme přednost oblečení, které se dětem líbí a cítí se v něm příjemně a pohodlně. Zcela nevhodné modely však společně probereme a dohodneme se na jiném řešení. Necháváme si v zásobě různé vhodné oblečení a doplňky, které během let posbíráme. Udržujeme je v čistotě a děti si je často velmi rády zkoušejí. Dívkám se také líbí líčení - rtěnkou, pudrem, očními stíny (většinou si je vypůjčí z domova), vymýšlejí si i různé účesy.
Děti si vzájemně pomáhají s konečnou úpravou kostýmů před vystoupením, mají zájem na tom, aby všechny vypadaly na jevišti pěkně a dobře se jim hrálo.
Zvuky a hudba
Různé zvuky dotvářející děj, jako je klapání koňských kopyt, houkání, cinkání, hřmění, šum větru, meluzíny, vytvoříme pomocí jednoduchých prostředků, které jsou po ruce - využijeme vařečky, zvonky, bubínky, skořápky kokosového ořechu, kousek plechu, pokličky atd. Při scénách, kde se "vyskytují kouzla", zní velmi působivě cinknutí na triangl.
Podle charakteru hry a schopností dětí můžeme zařadit říkadla, krátké popěvky (koledy) nebo taneční ukázku s hudbou. V pohádce O Popelce si může např. Popelka zatančit s princem na klavírní improvizaci melodie z filmu Tři oříšky pro Popelku. V pověsti O Golemovi děj proložíme nahrávkou chasidských a židovských lidových písní souboru Mišpacha. Hudbou můžeme hru začínat i končit. Představení se tím oživí, hudba upoutá a koncentruje pozornost.
Nápověda a psychická podpora
Nápověda je nezbytnou součástí každého divadla, i profesionálního. Naše scénáře jsou poměrně jednoduché a krátké, takže některé děti se při zkouškách naučí i části jiných rolí hry. Při hře si pak napovídají navzájem. Poradit může i vypravěč, který má před sebou celý scénář, pozorně ho sleduje a v případě potřeby jednoduše pomůže.
U malých dětí je vypravěč nejdůležitější postavou. Klidným projevem uvádí děj, napovídá celý jeho průběh. Povzbuzuje úsměvem, opakovanými pokyny pomáhá náhle bezradným malým hercům.
Sledování průběhu celého děje hry (nástupy, rekvizity, převlékání, atd.) a hlavní nápověda spočívá na vedoucím kroužku. Během představení je nutné děti chválit a uklidňovat (přibíhají vzrušeně za scénu), přehlížet nedostatky a chyby, neustále je povzbuzovat a nedávat na sobě znát vlastní trému. Je také užitečné podívat se někdy na představení jako běžný divák - sednout si do hlediště, zapomenout na to, jak "by přestavení mělo vypadat", jaké bychom ho chtěli mít. Vždy můžeme povzbuzovat děti pohledem či úsměvem a nechat se unést dětským projevem hraného divadla. Jde o vzájemný, silně pozitivní kontakt, který hrajícím dětem velmi pomáhá.
Zazvonil zvonec…
…a pohádky je konec. Když představení skončí, všichni si spokojeně vydechneme. Máme opravdovou radost.
V dětech však přetrvává nejistota, zda nás nezklamaly, pokud něco popletly nebo se přeřekly, v očích mají vzrušené otázky a obavu. Nezklamaly nás ani jednou a vždy jim oplácíme pochvalou. Nepodceňujeme zpětnou vazbu, je velmi důležitá. Popovídáme si o průběhu hry, zvláště když ji děti hrají poprvé a mají před sebou ještě další představení. Samy mají ze svého hraní hodně postřehů a diskutují o pohybu na scéně a o detailech, které se jim zdají důležité.
Malí herci svým výkonem potěší i rodiče a prarodiče, kteří jsou na ně pyšní, když vidí, co se dokázali naučit a s jakou odvahou to umí předvést. Mnohdy právě u dětí, které mají problémy třeba se známkami a o nichž slýchají od učitelů jenom negace, najednou v projevu na jevišti vidí úspěšný výkon, na který třeba dlouho čekali.
Kritické poznámky nepoužíváme, v okamžiku nadšení nejvíce zabolí. Pokud se někomu zdá, že by mohlo být něco lepší, využijeme konstruktivní návrhy při dalších zkouškách, ale nemusíme se jimi zabývat zrovna po představení. S rodiči obvykle velmi dobře spolupracujeme, rádi vycházejí vstříc, pomáhají s dopravou, úpravou kostýmů, přizpůsobují se časově. Patří k nejlepším divákům a jejich potlesk odmění dlouhodobě vynaloženou námahu dětí i jejich vedoucích.
Zdroj: Cílková Eva, Hříbková Irena, Děti hrají divadlo, Portál 2005
Anotace: Scénáře asi 15 pohádkových her a příběhů pro hraní s dětmi předškolního a mladšího školního věku od 5 do 12 let, včetně námětů pro přípravu a provedení. Patří k nim např. pásmo jarních říkadel a her Zlatá brána, známé pohádky jako O dvanácti měsíčkách, Sněhurka a sedm trpaslíků, Šípková Růženka, příběhy pejska a kočičky z oblíbené Čapkovy knížky, vánoční hra Narození Ježíška i zajímavé uvedení sportovních her. V úvodu autorky stručně popisují, jak s dětmi pracovat a jak lze texty upravovat pro vlastní podmínky. Přidávají své zkušenosti, jak vést dramatický kroužek a motivovat děti. Zmiňují se o přínosu dramatické výchovy pro rozvoj osobnosti, pro komunikaci a zlepšení vztahů mezi dětmi. U scénářů je uvedena délka trvání hry (obvykle 10-12 minut), počet herců i možnosti uplatnění statistů nebo drobnějších rolí. U všech her jsou připraveny i návrhy jednoduchých kulis a kostýmů. Některé hry jsou doplněny náměty, jak je upravit pro starší děti.
Autorky: Eva Cílková vyučuje anglický a španělský jazyk na ZŠ v Praze 9. Své zkušenosti s hraním divadla získávala již v žákovském divadelním souboru na ZŠ v Přelouči a v ochotnickém divadle. Mgr. Irena Hříbková vyučuje na prvním stupni ZŠ v Praze 9. Do vyučování zařazuje prvky dramatické výchovy a soutěživé hry.

Děti hrají divadlo: Liška, zajíc a kohout

13. května 2008 v 9:23 Hry s dětmi
Hra je zpracována na motiv lidové pohádky z Moravy. Vypráví o zajíčkovi, kterého mazaná liška vyhnala z chaloupky. Na lišku nakonec vyzraje nebojácný kohout.
Hrají: LIŠKA, ZAJÍČEK, KOHOUT, 2 PSI, MEDVĚD, KOZA, VYPRAVĚČ
Kostýmy a rekvizity:
Vypravěč: má na sobě barevné oblečení, které ladí s kostýmy herců
Zvířátka
mají charakteristická ouška a jednobarevné oblečení - trička, tepláky, mikiny - podle své odpovídající barvy:
Zajíček:
je šedý
Liška:
je světle hnědá
Psi:
jeden je černý, druhý hnědý
Koza:
je bílá
Medvěd:
je tmavě hnědý
Kohout:
je červeno-zeleno-žlutý (krátké kalhoty, vestička), má červený hřebínek a nese kosu na trávu, obojí vyrobené z tvrdého papíru.

Typické uši zvířátek vystřihneme z papíru (děti si je mohou samy vyrobit) a vybarvíme. Nalepíme je na proužek tužšího papíru (asi 20x5 cm), na jehož okraje připevníme prádlovou gumu, kterou můžeme podvléct vzadu pod vlasy. Ocásky a srst: z textilu nebo kožešiny, na záda a ramena našijeme různé kousky plyše.
Scéna:
Domeček zajíčka, kolem naznačíme les nebo louku a cestu.
Domeček vytvoříme z velké papírové krabice. Vyřízneme okno, přilepíme kousek záclonoviny, barevné textilie. Liška vždy vykoukne z okna, když mluví.
Les vytvoříme z jednotlivých papírových stromů nebo kulis.
Tráva a květiny mohou být z barevného krepového papíru nebo z tvrdého kartonu podle vlastní fantazie.
L I Š K A, Z A J Í C A K O H O U T
OBRAZ 1 - U zajíčka před chaloupkou
VYPRAVĚČ:¨
Žila jednou jedna liška a zajíc. Liška měla chaloupku z ledu a zajíček z kůry. Když nastalo jaro, lišce chaloupka roztála, ale zajíčkovi zůstala. Liška přišla k zajíčkovi a poprosila ho:
LIŠKA:
Zajíčku, nech mě na chvíli ohřát ve své chaloupce z kůry.
ZAJÍČEK:
Jen pojď dál, liško, a ohřej se u mě.

(Liška vleze do chaloupky a vykoukne z okna ven, zajíček zůstane venku.)
LIŠKA:
Tak! A teď to je moje chaloupka a ty, zajíčku, jdi pryč!
(Zajíček smutně odchází, hlavu v dlaních, pláče.)
VYPRAVĚČ:
Taková to byla prohnaná liška! Zajíčkovi nezbývalo než s pláčem odejít. Šel a potkal dva psy.

Jak vypočítat datum porodu?

13. května 2008 v 9:08 Těhotenství a porod
Pravděpodobný den porodu bude za 280 dnů od 1. dne poslední menstruace.

Antikoncepce

11. května 2008 v 11:20 Pro maminky
Antikoncepce je ochrana proti oplodnění při pohlavním styku. Účelem antikoncepčních metod je zabránit setkání vajíčka se spermií, která vnikla do pohlavního ústrojí ženy a může způsobit oplodnění. V dnešní době existuje celá řada antikoncepčních metod, které se v mnohém od sebe odlišují. Kromě názvu antikoncepce se používá i jiný termín, kontracepce.
Metody antikoncepce rozdělujeme do dvou velkých skupin: na antikoncepci mužskou a na antikoncepci ženskou.
Antikoncepční metody mužské
• přerušovaný pohlavní styk,
• prezervativ neboli kondom,
• sterilizace.
Antikoncepční metody ženské
• přirozené metody antikoncepce - plodné a neplodné dny,
• bariérové metody,
• chemické metody,
• nitroděložní tělísko,
• hormonální antikoncepce,
• hormonální antikoncepce po pohlavním styku,
• sterilizace ženy.
Při výběru antikoncepční metody je třeba vzít v úvahu řadu aspektů, aby její použití bylo pro konkrétní ženu co nejvýhodnější. Každá žena by se měla nejprve sama informovat o možnostech nabídky a pak by se měla poradit se svým lékařem. Ženský lékař posoudí její požadavek a každé ženě by měl zcela individuálně poskytnout odbornou radu a doporučení.
Při výběru antikoncepce je nutné posoudit:
1.Spolehlivost metody
Spolehlivost účinnosti antikoncepční metody je dnes běžně hodno­­cena způsobem podle Pearlové (Pearl index neboli PI), což je číslo, které udává počet nechtěných těhotenství na »100 ženských roků«. Tzn. kolik by otěhotnělo žen, kdyby jich 100 používalo celý rok jednu konkrétní metodu.
Ke spolehlivosti je nutno dodat, že je vždy nutné dodržovat všechny podmínky, které ta či ona metoda vyžaduje, v případě firemně dodávaných přípravků bývají podmínky obvykle přiloženy v letáčku, a to vždy v každém balení a v českém jazyce.
2. Bezpečnost antikoncepční metody
Antikoncepční metody jsou hodnoceny nejen podle spolehlivosti, ale i podle výskytu nežádoucích účinků na organismus. V tomto případě vám vždy poskytne cenné informace váš lékař. Ženy bývají často vystrašené po přečtení příbalového letáčku. Není divu, neboť se dočítají všechny možné, dokonce i velmi kuriózní nežádoucí účinky. Farmaceutické firmy se tím právně jistí proti eventuálním stížnostem a soud­ním procesům.
3. Aplikační komfort
Čím je použití jednodušší, tím je metoda pochopitelně u žen oblíbenější. Ale například ženě s velmi nízkým intelektem lékař nemůže předepsat hormonální tabletovou antikoncepci, protože není záruka, že by žena respektovala příslušná doporučení.
4.Některé vedlejší účinky mohou být dokonce pozitivní, pro zdraví ženy prospěšné, a proto bývají někdy lékařem předepisovány ze zdravotních důvodů. Tyto účinky budou zmíněny při dalším představování jednotlivých metod.
5. Prožitek z pohlavního styku
K čemu by ženě sloužila antikoncepce, třeba až se 100% účinností, kdyby jí nebo jejímu partnerovi znepříjemňovala prožitek z pohlavního styku?
6. Psychické zábrany
Některé metody nelze použít pro psychické zábrany ženy nebo jejího partnera, někdy se tak stává například při používání kondomu. Jsou ženy, které sice na jedné straně striktně odmítají další dítě a jejich věk již slabě překročil i čtyřicítku, a přesto odmítají laparoskopickou sterilizaci, i když se její spolehlivost blíží 100 % a je bez vedlejších účinků na zdraví ženy.
7. Náboženské postoje
Je nutno přijmout i názor žen, které z důvodů svého náboženského přesvědčení odmítají jakoukoliv antikoncepční metodu. Pak je třeba spoléhat se pouze na metody přiro­zeného plánování rodičovství.
8. Lékařské kontroly
Některé metody vyžadují častější lékařské kontroly. I z tohoto důvodu někdy ženy volí metodu, u které potřeba pravidelných preventivních prohlídek odpadá.
9. Plánování dalšího těhotenství
Jiná metoda je vhodná pro ženu, která je bezdětná a je rozhodnuta plánovat v dohledné době těhotenství, a jiná antikoncepce bude vhodnější pro ženu, která si dítě již nepřeje.
10. Věk
Antikoncepce u teenagerů vyžaduje obvykle jinou taktiku než u dospě­lých a psychicky zralých partnerů.
11. Četnost pohlavních styků
Pro ženy, které mají pohlavní styk ojediněle, lze bezpečně využít jednorázovou hormonální antikoncepci, na druhé straně u žen s častou pohlavní aktivitou je vhodné doporučit trvalou antikoncepci (hormonální, nitroděložní tělísko).
12. Promiskuitní způsob života
U žen, které vedou promiskuitní způsob života, je lépe doporučit kombinaci antikoncepčních metod s používáním kondomu, který omezuje přenos pohlavních chorob.
13. Zdravotní stav ženy
Jsou choroby, které ženě předem nedovolují užívání některé antikoncepce.
Hormonální antikoncepci nelze použít např. u žen s některou chorobou srdce, u ženy s opakovanými záněty gynekologických orgánů je nevhodné zavádět nitroděložní tělísko.
14. Cena antikoncepčního preparátu
Finanční náklady na hrazení metody mohou být pro některou ženu limitujícím faktorem.

Mužské antikoncepční metody

Přerušovaný pohlavní styk (odborně coitus interruptus)
Znamená ukončení soulože těsně před výronem semene. Muž před svým orgasmem přeruší nebo ukončí soulož vynětím penisu z pochvy a ejakuluje mimo rodidla ženy. Tím se zabraňuje průniku spermií do rodidel ženy.
Přednosti:
• použitelný bez zdravotních rizik.
Nedostatky:
• vyžaduje absolutní sebekontrolu a sebeovládání muže a spolupráci partnerky,
• procento selhání vysoké.
Prezervativ, kondom
Prezervativ je gumový návlek na penis, který brání spermiím v cestě do ženského pohlavního ústrojí. Některé kondomy navíc obsahují látku, která má schopnost poškodit spermie, takzvaný spermi­cidní přídavek.
Přednosti:
• není třeba lékařský předpis,
• ochrana před přenosem pohlavních chorob, neplatí ve 100 %.
Nedostatky:
• některé páry ruší nutnost manipulace s kondomem,
• někteří muži uvádějí snížení příjemných pocitů při styku,
• jen průměrná spolehlivost.
Mužská sterilizace
Na pohlavním ústrojí muže se provede chirurgický výkon, který znemožňuje oplodnění (uzávěr chámovodů).
Přednosti:
• vysoká spolehlivost, blíží se 100 %.
Nedostatky:
• při zájmu o dítě se provádí »in vitro fertilizace« (metoda umělého oplodnění - IVF).

Ženské antikoncepční metody

Přirozené metody antikoncepce
Tyto metody antikoncepce jsou založeny na přirozených znameních, která signalizují, zda je žena v plodném nebo neplodném období. V normálním měsíčním cyklu se vajíčko uvolňuje jen jednou, zhruba uprostřed mezi dvěma menstruacemi. Sex se pak provozuje pouze ve dnech neplodných a ve dnech plodných se abstinuje. Spíše než o antikoncepci jde o pravidelnou sexuální zdrženlivost (abstinenci).
Existuje několik metod a způsobů stanovení neplodných dnů: metoda Knause--Ogino, bazální tělesná teplota, hlenová metoda, cervikální metoda, krysta­lizace slin, metody přímého stanovení »ovulačních« hormonů.
Přednosti:
• nejsou vedlejší účinky,
• není nutná lékařská kontrola.
Nedostatky:
• pravidelné sledování menstruačního cyklu,
• velmi málo účinné.
Laktace jako antikoncepce
Žena musí kojit minimálně 6krát denně, nejdelší přestávka mezi dvěma epizodami kojení nesmí v žádném případě přesáhnout 6 hodin, žena nesmí menstruovat, žena by neměla kojit déle než 6 měsíců, pak antikoncepční spolehlivost klesá.
Přednosti:
• jednoduchá antikoncepční metoda.
Nedostatky:
• nízká antikoncepční účinnost.
Ženská bariérová antikoncepce
Představuje vytvoření mechanické překážky v cestě spermiím do dělohy. Cer­vikální pesar (cervix je latinsky hrdlo dělohy) je klobouček z gumy nebo plastického materiálu. Diafragma - jemná membrána vyrobená z latexu. Vaginální hubka - polyuretanová houbička o průměru 6 cm a síle 2 cm. Femidom, dámský kondom, se vkládá do pochvy před stykem a zachytí semeno jako prezervativ.
Přednosti:
• není nutné lékařské vyšetření a lékařský předpis,
• bez zdravotního rizika.
Nedostatky:
• nutnost manipulace před stykem,
• nízká spolehlivost.
Chemické metody
Chemické antikoncepční prostředky se skládají ze základní hmoty, která tvoří fyzikální bariéru spermiím, a účinné, tzv. spermicidní látky, která znehybňuje nebo přímo zabíjí spermie.
Přednosti:
• jednoduché používání,
• není nutná lékařská kontrola,
• nebývají vedlejší účinky.
Nedostatky:
• nutnost manipulace těsně před pohlavním stykem,
• nižší účinnost.
Nitroděložní tělísko
Při této metodě se využívá antikoncepčního účinku tělísek různého tvaru zaváděných do dělohy.
Přednosti:
• jednoduchost užívání.
Nedostatky:
• někdy prodloužení délky a zvýšení intenzity menstruačního krvácení,
• postrádá některé výhody hormonálních metod,
• zvyšuje riziko mimoděložního těhotenství,
• pravidelná lékařská kontrola.
Hormonální antikoncepce
Pro tuto formu antikoncepce se používají ženskému tělu vlastní hormony, estrogeny a gestageny. Podávají se buď současně, nebo pouze gestageny. Estrogeny především potlačují zrání a uvolňování vajíček z vaječníku, zamezují vznik ovulace. Gestageny ovlivňují zejména změny hlenu v děložním hrdle. Jejich vlivem dochází k tvorbě velmi hustého hlenu, který brání průniku spermií do dělohy. I gestageny mohou zamezit ovulaci, avšak v mnohem vyšším dávkování.
Podle způsobu podání se hormonální antikoncepce rozděluje na:
metody tabletové - žena užívá tabletky ústy,
injekční - hormonální přípravky se podávají injekcí do svalu,
nitroděložní - hormon se přímo v děloze uvolňuje z nitroděložního tělíska,
podkožní implantáty - tyčinky obsahující hormony jsou zavedeny pod kůži,
kožní - na kůži si žena nalepí náplast, ze které se pomalu uvolňují hormony.
Přednosti:
• velmi spolehlivá metoda,
• úprava nepravidelného menstruačního cyklu,
• snížená ztráta krve během menstruace, prevence anémie,
• snížení výskytu předmenstruačních nebo menstruačních obtíží,
• prevence tvorby funkčních cyst vaječníků,
• příznivě působí na endometriózu,
• některé druhy příznivě působí na některá kožní onemocnění, zejména akné a nadměrné ochlupení.
Nedostatky:
• dostupnost tablet pouze na lékařský předpis,
• nutná lékařská kontrola,
• žena musí v případě tablet denně myslet na jejich užívání,
• není zanedbatelná cena.
Pravidelné užívání tablet je velmi důležité. Proto některé firmy, které tuto antikoncepci vyrábějí, dodávají speciální kartičky, které ženu pípnutím upozorní, že nemá v danou hodinu zapomenout na svoji tabletku. Jiným praktickým řešením je naprogramování v mobilním telefonu. Pokud žena zapomene a vzpomene si do 12 hodin, lze tabletu ještě vzít a zpravidla se nic nestane, antikoncepční spolehlivost zůstává zachována. Pokud se opozdí o více než 12 hodin, je vhodné se chránit ještě další antikoncepční metodou.
Co jsou »ranní pilulky«?
Jde o tablety, které se používají po nechráněném styku, proto »ranní pilulky« nebo odborně postkoitální antikoncepce. Mohou být předepsány pouze v naléhavých případech. Hormony podané ve vysokých dávkách do 72 hodin po souloži obvykle zabrání uhnízdění oplodněného vajíčka.
Existuje účinná antikoncepce pro kojící matky?
Kojící matky by neměly spoléhat na částečný antikoncepční účinek kojení. V současné době existují pro kojící matky snadno dostupné možnosti antikoncepce.
Přehled podle jejich antikoncepční účinnosti:
• hormonální antikoncepce, tablety nebo injekce,
• kondom,
• chemická antikoncepce,
• přerušovaný pohlavní styk.
Z hormonální antikoncepce jsou dnes na tuzemském trhu tablety pod názvem Cerazette od firmy Organon, které obsahují pouze jeden hormon, gestagen. Tyto tablety se užívají pravidelně jednou za 24 hodin. Jde o velmi šetrnou formu antikoncepce, která neovlivňuje tvorbu a kvalitu mateřského mléka.
Ženská sterilizace
Ženská sterilizace je lékařský výkon, který zabraňuje otěhotnění, aniž jsou odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy ženy, vaječníky. Lékař provede uzavření vejcovodů, čímž se zabrání postupu spermií i transportu vajíčka do dělohy. Tím se trvale zamezí přirozenému oplodnění.
Přednosti:
• vysoce účinný druh antikoncepce,
• žena nemusí pamatovat na to, aby si vzala tabletku,
• zdraví ženy není ovlivněno, sexuální a hormonální funkce jsou zachovány,
• preventivní vyšetření dutiny břišní přímou zrakovou kontrolou lékaře,
• výkon je bezplatný, jedná se tedy o ce­nově velmi zajímavou metodu.
Nedostatky:
• obvyklé operační a anesteziologické riziko, které je však velmi nízké,
• není vhodná pro ženy, které nejsou definitivně rozhodnuty nemít další potomky,
• žádost o sterilizaci schvaluje sterilizační komise, protože výkon natrvalo zamezí přirozené otěhotnění.
Umělé přerušení těhotenství
V České republice se běžně pro tuto metodu používá zkratka UPT nebo termín interrupce. Umělé přerušení těhotenství je zákrok, kterým se zabraňuje dalšímu vývoji plodového vejce. Avšak správně by se mělo hovořit o umělém ukončení těhotenství. Přestože patří mezi metody plánovaného rodičovství, jde o metodu, která je zdravotně i eticky velmi problematická. Frekvence umělých ukončení těhotenství svědčí o antikoncepční vyspělosti každé země. Během posledního desetiletí je v naší zemi zřetelný dramatický pokles umělých přerušení těhotenství a Česká republika se tak dostala na úroveň zdravotnicky vyspělých zemí. Tento pozitivní trend bezpochyby souvisí se širokou nabídkou antikoncepčních metod a informovaností veřejnosti o jejich používání.
Přednosti:
• kromě vlastního ukončení těhotenství nemá jinou výhodu.
Nedostatky:
• rizika operačního výkonu - poranění, krvácení, infekce, anesteziologické riziko,
• porucha menstruačního cyklu,
• psychické a sexuální změny, tzv. post­interrupční syndrom,
• poruchy plodnosti,
• endometrióza,
• Rh izoimunizace u Rh negativních žen.
Zdroj: Pařízek Antonín, Kniha o těhotenství a porodu, Galén 2006
Autor: Doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc., porodník a anesteziolog, řadu let je vedoucím lékařem porodního sálu a současně vysokoškolským pedagogem na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze známé jako porodnice "U svatého Apolináře".
Kniha o těhotenství a porodu srozumitelně a přehledně popisuje zásady plánovaného rodičovství a způsoby přirozeného i umělého otěhotnění. Po týdnech a měsících od prvních okamžiků těhotenství sleduje změny, které nastávají v těhotné ženě, vývoj zárodku a později plodu.