Tvořte s dětmi, kreslete, malujte, fotografujte a můžete vyhrát řadu skvělých cen. Více zde...

Jak ovlivnit pohlaví potomka

10. dubna 2008 v 22:37 | Vesmír 86, 484, 2007/8 |  Těhotenství a porod
U člověka, stejně jako u většiny ostatních savců, je pohlaví určeno kombinací pohlavních chromozomů X a Y. Konvenční mendelovská teorie předpokládá, že pravděpodobnost oplození vajíčka spermií X nebo Y je 1 : 1. Pravděpodobnost zplození syna či dcery by tedy měla být dílem náhody. Řada studií ale ukázala, že sekundární poměr pohlaví (podíl počtu samců a samic při porodu) může být vychýlen od očekávané rovnováhy. K řešení otázky, proč tomu tak je, byly navrženy různé hypotézy. Mezi ty nejvlivnější patří hypotéza Roberta Triverse a Dana Willarda (Science 179, 90-92, 1973), podle níž by matky v dobré kondici měly mít tendenci plodit syny, zatímco matky ve špatné kondici spíše dcery (viz Š. Kaňková, Vesmír 85, 724-726, 2006/12). Kondice matky může být vyjádřena například stupněm její dominance. Dominantní rodiče mají syny Vliv stupně dominance matky na poměr pohlaví u člověka potvrdila Valerie J. Grantová z Aucklandské univerzity na Novém Zélandu. Zjistila, že pravděpodobnost zplození syna roste spolu se stupněm matčiny dominance. Na základě svých studií navrhla "hypotézu mateřské dominance", podle níž je posun v poměru pohlaví způsoben zvýšenou hladinou testosteronu v krvi dominantních matek, zvýhodňující samčí embrya před samičími. Stupeň matčiny dominance zjišťovala Grantová psychologickými testy zaměřenými na různé aspekty matčiny osobnosti. Na jejích internetových stránkách http://www.sexratio.com/ si zájemkyně dokonce mohou takový test vyplnit a přibližně odhadnout pohlaví svého budoucího potomka.
Na pohlaví potomka však nemá vliv pouze matka, ale také otec. Jedním z faktorů, které souvisejí s pohlavím potomka, je otcovo povolání. Klíčovou roli hraje, jak se zdá, opět hladina testosteronu. Potvrzuje to výzkum Marianne E. Bernsteinové z USA, která se zabývala vlivem celkové maskulinity otce na pohlaví potomka. Zjistila, že u otců s "typicky mužským povoláním", jako je voják, výkonný ředitel, politik, právník, farmář či teoretický vědec, je pravděpodobnost, že zplodí syna, mnohem vyšší než u otců s "typicky ženským povoláním", jako je herec, sociální pracovník, učitel, knihovník, spisovatel, skladatel, psycholog či umělec. Když Bernsteinová porovnala lékaře a kněží z církví, v nichž neplatí celibát, zjistila u lékařů jednak vyšší hladinu testosteronu, jednak vyšší podíl synů. Možný vliv testosteronu potvrzuje i příklad profesionálních potápěčů, kteří mnohem pravděpodobněji zplodí dceru než syna. Nižší hladinu testosteronu mají nejspíš v důsledku vysokého tlaku, jemuž bývají vystaveni.
Řada studií naznačuje, že pohlaví potomka je výrazně ovlivněno i socioekonomickým statusem rodičů. Výsledky studií sice ukázaly, že bohatí rodiče měli více synů než chudí rodiče. Tato závislost však zmizela, když byly vzaty v potaz další faktory ovlivňující pohlaví potomka. Rodičovský socioekonomický status není, jak se zdá, hlavním faktorem ovlivňujícím pohlaví potomka, nicméně není ani úplně zanedbatelný. Například u 38 prezidentů USA úřadujících v letech 1789-1976 byl poměr pohlaví vychýlený ve prospěch synů (84 synů, 60 dcer). Podobný výsledek (57 synů, 26 dcer) byl zaznamenán u vysoce hierarchicky postavených hodnostářů mormonské církve. Na druhou stranu u Britů zaměstnaných v osobních službách, jako jsou např. hospodští, barmani, číšníci, hoteloví poslíčci, holiči či osobní sluhové, byl zaznamenán poměr pohlaví významně vychýlený ve prospěch dcer.
Jaké mechanizmy ovlivňují pohlaví? Pátrání po fyziologických mechanizmech podílejících se na určení pohlaví u savců je velmi dobrodružná detektivní práce. "Podezřelých pachatelů" je hned několik, ale o jejich vlivu a vzájemném propojení toho víme zatím jen málo. Zhruba je lze rozdělit na mechanizmy působící před početím a po početí. Před početím by mohla mít značný vliv pohlavně specifická selekce spermií vyvolaná změnou fyziologických podmínek v reprodukčním traktu samice. Jedním mechanizmem může být působení vaginálního pH, ovlivňující pohyblivost spermií s chromozomy X a Y.
Jiným možným mechanizmem je pohlavně specifické utlumení vzniku zygoty. Regulačními faktory v obou případech se zdají být pohlavní hormony v krvi matky. V období po početí se jako možný mechanizmus jeví jednak pohlavně specifická úspěšnost implantace blastocyst, jednak pohlavně specifická embryonální úmrtnost. Samčí embrya jsou obecně citlivější vůči nepříznivým podmínkám prostředí, proto je jejich úmrtnost vyšší. Posledním mechanizmem umožňujícím adaptivní ovlivnění pohlaví potomka je pohlavně selektivní potrat. Tento mechanizmus by vyžadoval, aby matka byla schopna rozlišit samčí a samičí embryo. Zárodek by musel k matce vysílat pohlavně specifické signály. U pohlavně dvoutvárných druhů savců je kandidátem na tento pohlavně specifický signál interferontau, vyznačující se pohlavně dvoutvárnou aktivitou.
Všechny tyto fyziologické mechanizmy mohou mít společné klíčové faktory, které regulují kaskádu dějů vedoucích k posunu v poměru pohlaví. William H. James z Galtonovy laboratoře na "University College" v Londýně za ně považuje hladiny hormonů v krvi obou rodičů okolo početí. Publikoval na toto téma desítky prací a je znám jako autor "hypotézy rodičovských hormonů". Kandidátními hormony podílejícími se na ovlivnění pohlaví potomka jsou podle něj testosteron, estrogeny, progesteron a gonadotropní hormony. Kromě pohlavních hormonů zde zřejmě hraje významnou roli i stresový hormon kortizol.
Příkladem kaskády fyziologických dějů vedoucích k posunu v poměru pohlaví může být systém glycerylfosforylcholinu (sekrečního produktu samčího nadvarlete) a glycerylfosforylcholindiesterázy (enzymu samičího reprodukčního traktu, který štěpí zmíněný samčí sekret na cholin). Vysoká hladina první látky ve spermatu samce a druhé látky v reprodukčním traktu samice souvisí s plozením synů. Významnou roli zde zřejmě hraje testosteron v krvi samce, který zvyšuje hladinu glycerylfosforylcholinu, a estrogenů v krvi samice, jež zvyšují hladinu glycerylfosforylcholindiesterázy. Fyziologický mechanizmus, který je odpovědný za posun v poměru pohlaví v důsledku interakce zmíněných látek, však zatím znám není.
Velice důležitým regulačním faktorem se zdá být i dostupnost a složení potravy, konkrétně obsahu tuků a cukrů. Jak naznačují poslední výzkumy, vysoký obsah glukózy a mastných kyselin zvýhodňuje samčí embrya před samičími. Vliv glukózy může být jak přímý, tak nepřímý. Pro přímý vliv svědčí potlačení vývoje samičích embryí v důsledku vysoké hladiny glukózy v krvi matky.
Když se válčí, rodí se kluci V obecném povědomí řady lidí je, že mezi dětmi narozenými po válce převažují chlapci. Ve skutečnosti k tomuto nárůstu v poměru pohlaví nedochází pouze po válce, ale už během ní. Zmíněný jev byl pozorován u všech aktivně válčících zemí v obou světových válkách v minulém století. Například v roce 1946 byl u prvorozených dětí bělošských obyvatel USA zaznamenán nárůst ve prospěch mužského pohlaví o 13 %. Podle Jamese je tento fenomén důsledkem vyšší frekvence kopulace v době "opušťáku" při demobilizaci a po propuštění z armády. Příčinou může být dřívější oplodnění v plodných dnech menstruačního cyklu ženy, kdy je hormonální prostředí (poměr estrogenů a gonadotropních hormonů) nakloněno ve prospěch samčích embryí.
I zde však existují výjimky. V íránskoirácké válce v letech 1980-1988 a desetidenní válce ve Slovinsku v roce 1991 byl naopak zaznamenán posun v poměru pohlaví ve prospěch dcer. V prvním případě mohlo být příčinou vystavení mužů yperitu (bis(2-chlorethyl)sulfidu), který způsobuje pokles v poměru testosteronu a gonadotropních hormonů. Ve slovinském konfliktu sice muži žádným chemickým zbraním vystaveni nebyli. V důsledku nepřetržité hrozby náletů, sabotáže nebo přímého útoku jugoslávské armády však čelili velkému psychickému tlaku. Ten mohl vést k poklesu hladiny testosteronu a následně k poklesu poměru pohlaví.
Cílený výběr pohlaví potomka Možnosti cíleného ovlivnění pohlaví zajímaly lidstvo odjakživa. Způsoby, jimiž se lidé snažili ovlivnit pohlaví potomka, bývaly v minulosti často velmi kuriózní. Patřila mezi ně řada pověr, například že konzumace sladkého zvyšuje pravděpodobnost zplození dcery, kdežto konzumace kyselého zvyšuje pravděpodobnost zplození syna. Staří Řekové dokonce věřili, že dcery jsou plozeny ze spermií z levého varlete, kdežto synové z pravého. Tato pověra se kupodivu udržela až do 17. století, kdy bylo francouzským šlechticům toužícím po mužském dědici doporučováno, aby si nechali odejmout levé varle.
Biologicky určené rozdíly mezi samčím a samičím pohlavím bezpochyby ovlivňují nahlížení na svět kolem nás. Muži mohou v důsledku vyššího reprodukčního potenciálu šířit geny svých rodičů lépe než ženy. Fakt, že se pohlaví liší svým reprodukčním potenciálem, který je navíc do jisté míry závislý na velikosti rodičovské investice, mohl přispět ke vzniku sexizmu, tedy předsudků a diskriminace na základě pohlaví. Jsem přesvědčen, že sexizmus má nejen kulturní, ale také biologický základ, jehož vznik byl částečně způsoben právě biologicky určeným (podvědomým) vnímáním "kvality" pohlaví.
V asijských zemích, kde jsou dívky tradičně chápány jako ekonomická zátěž pro rodinu, je při cíleném výběru pohlaví dítěte klíčovým faktorem chudoba a vysoké ekonomické náklady spojené s provdáním dcery. Pro rodiče je poměrně vysoká investice do dcer ekonomicky velmi nevýhodná, protože přijde nazmar poté, co dcera odejde do manželovy rodiny. Cílený výběr pohlaví potomka v těchto zemích, praktikovaný především v dřívějších dobách, byl velmi krutý. Šlo o pohlavně selektivní infanticidu - nově narozené holčičky byly cíleně zabíjeny. Tyto praktiky byly naštěstí ve většině zemí redukovány na minimum.
Řada komentátorů nicméně naznačuje, že důvodem poklesu infanticidy není větší rovnoprávnost pohlaví, ale široká dostupnost prenatálních vyšetření umožňujících časné pohlavně selektivní potraty. Při tomto stavu věcí proto není divu, že v těchto zemích jsou ženy často velmi nešťastné a páchají sebevraždy. Konkrétně v Číně (na rozdíl od ostatního světa) tvoří více než polovinu obětí sebevražd právě ženy, a to především ve venkovských oblastech. Čínské venkovanky si dobrovolně berou život v mnohem vyšší míře než kterákoliv jiná skupina na světě (ve věku do 40 let je to 67 Číňanek na 100 000 obyvatel).
Současné možnosti lékařské vědy však nemají pouze negativní dopad na cílený výběr pohlaví potomka. Postupy lékařsky asistované reprodukce za účelem volby budoucího pohlaví dítěte mají zásadní význam při předcházení vážným dědičným nemocem vázaným na pohlaví. Jejich použití za jiným než tímto účelem je zakázáno "Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny".
Je však otázkou, zda je snaha o cílený výběr pohlaví potomka vůbec na místě. Valerie J. Grantová (vůdčí osobnost ve výzkumu poměru pohlaví u člověka) věří, že nikoliv. Je přesvědčená, že matka počne potomka takového pohlaví, na které je její organizmus celkově vyladěn. Argumentuje navíc tím, že pokud jsou rodiče dotázáni, zda jsou spokojeni s tím, jakého pohlaví jsou jejich děti, naprostá většina z nich odpoví, že jsou spokojeni a za nic na světě by neměnili. Cílený výběr pohlaví potomka může navíc vážně ohrozit stabilitu a bezpečnost celé společnosti.
Úkol pro odborníky z více oborů Řada autorů zabývajících se poměrem pohlaví zdůrazňuje důležitost zkoumání fyziologických mechanizmů. Studií, které tento problém řeší, je však velmi málo. Jednak je to dáno obtížností tématu, jednak tím, že fyziologové tuto problematiku většinou nenahlížejí v širších evolučních souvislostech a evoluční ekology většinou zkoumání fyziologických mechanizmů příliš nezajímá. Bez znalosti fyziologických mechanizmů však lze výchylky v poměru pohlaví interpretovat jako adaptivní jen velmi obtížně. To samozřejmě platí i pro člověka, kde je navíc potřeba mít na zřeteli rozdíly v sociálním uspořádání a životních podmínkách současných populací a populací předků. Proto je při řešení tohoto problému nezbytné uplatňovat interdisciplinární přístup a spolupráci odborníků z různých odvětví.
Literatura Cameron E. Z.: Facultative adjustment of mammalian sex ratios in support of the TriversWillard hypothesis: evidence for a mechanism, Proc. R. Soc. Biol. Sci. Ser. B. 271, 1723-1728, 2004
Grant V. J.: Maternal personality, evolution and the sex ratio: do mothers control the sex of the infant? Routledge, England 1998
Hardy I. C. W.: Sex ratios: concepts and research methods, Cambridge University Press, Cambridge, UK 2002
James W. H.: Evidence that mammalian sex ratios at birth are partially controlled by parental hormone levels at the time of conception, J. Theor. Biol. 180, 271-286, 1996
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama