Tvořte s dětmi, kreslete, malujte, fotografujte a můžete vyhrát řadu skvělých cen. Více zde...

Dětské hry z pohledu psychologa

16. dubna 2008 v 14:20 | DĚTI, HRY A UMĚNÍ, Praha 1997 |  Hry s dětmi
Dětství je počátečním obdobím života člověka. Děti rozvíjejí své individuální osobnostní vlastnosti, postupně se začleňují do společnosti a osvojují si různé složky její kultury, včetně umění. Umění bychom měli již od raného dětství v co největší míře využívat ve výchově dětí k jejich celkovému prospěchu. Přináší jim totiž četné zážitky radosti, humoru a přispívá k postupnému rozvíjení jejich kladného vztahu k této významné oblasti lidské kultury.
Vývoj dítěte po narození ovlivňují tři druhy činitelů:
1. vnitřní vrozené předpoklady, které podmiňují jak procesy zrání, tak i procesy učení
2. vlastní aktivity dítěte, kterými se uskutečňují i různé způsoby jeho učení
3. soubor životních podmínek, které různým způsobem ovlivňují chování dítěte a jeho učení
Předpokládá se, že se děti rodí se souborem potřeb rozvíjet své vrozené vlohy a schopnosti. Proto provádějí s plným zaujetím činnosti, které jim umožňují učení a zdokonalování jejich různých aktivit. Tuto funkci plní zejména dětské hry, a to jak zdánlivě jednoduché hry kojenců, tak i více nebo méně náročné hry starších dětí.
V prvních čtyřech až šesti letech je vývoj dítěte značně rychlý a jen zvolna se zpomaluje. Například profesor V. Příhoda uvádí, že rozdíl mezi jednoletým a šestiletým dítětem je větší než mezi šestiletým dítětem a třicetiletým dospělým (Příhoda, 1996). To znamená, že vývojové změny mezi 1.-6. Rokem jsou považovány za významnější a četnější než ty, které se uskuteční v průběhu dalších 24 let, tj. za dobu téměř 5x delší.
Děti se rodí s překvapivě rozvinutou citlivostí smyslových orgánů. Mohou vnímat zvuky, barvy, tvary, vůně a další podněty z okolního prostředí. Postupnou koordinací funkcí smyslových orgánů získávají stále adekvátnější poznatky o světě. Se zdokonalováním smyslového vnímání a lokomočních a manipulačních činností se rozvíjejí i schopnosti dětí zaměřovat pozornost na zajímavé podněty z okolí. Postupně se prodlužuje také doba jejich soustředění.
Vývojové změny, k nimž dochází v raném dětství, se považují za trvalé a velmi významné pro celý vývoj jedince. Čím dříve se uskuteční, tím více se mohou upevnit a přetrvávat i v dalších letech. Zcela běžně ovlivňuje dítě chování a povahové vlastnosti osob, s nimiž se často setkává a má možnost je pozorovat. Děti mají sklon k napodobování vzorů, které se jim líbí a upoutávají jejich pozornost. Mají-li se vyvíjet žádoucím směrem, potřebují dobré vzory.
Hlavními výsledky vývoje dítěte v období prvních šesti let je především nápadně rychlý celkový tělesný růst dítěte a postupné zrání funkcí různých tělesných orgánů, zejména nervové soustavy. V tomto období děti zvládnou základní pohybové dovednosti, jak v oblasti lokomoce, tak i manipulace. Kromě toho jsou již také schopné v průběhu pátého roku začínat s osvojováním speciálních dovedností. Jsou to často základy některých sportů nebo uměleckých činností, např. hry na hudební nástroje, kreslení, malování, modelování, umělecká gymnastika apod.
Neméně výrazné a významné jsou pokroky dětí v oblasti poznávání. Zdokonaluje se nejen jejich smyslové vnímání, ale i jejich myšlení dosahuje stále vyšší úrovně. To je možné zejména proto, že je dítě postupně schopné vytvářet představy, osvojit si řeč, vytvářet symboly různých objektů, případně užívat i jiných prostředků k označování reality (např. kresby, malby, výtvory z různých materiálů). Podstatou a společným znakem všech označovaných prostředků je to, že jsou schopny zastupovat reálné objekty a reprezentovat je v psychice lidí. Například slova slunce, měsíc, hvězdy nebo jiný způsob označení (třeba kresba) zpřítomní v psychice lidí tato jim známá kosmická tělesa nezávisle na jejich momentální přítomnosti a možnosti je vnímat. Tento proces psychického zpřítomňování nepřítomných objektů se označuje termínem "psychická reprezentace". Může se uskutečňovat na základě všech označovacích prostředků, k nimž kromě slov patří představy, kresby, oddálené napodobování a vytváření symbolů, které je právě u dětí předškolního věku velmi rozšířené. Malé děti ve svých hrách běžně nahrazují věci, které právě nemají k dispozici, jejich symbolickým zobrazením: kamínek promění v autíčko, stavebnicovou kostku v buchtu apod.
Dětství, zejména v době předškolní, je obdobím, v němž se vytvářejí vlastní základy osobnosti jedince. V této době se utváří v hlavních obrysech individualizovaná osobnost dítěte. Ta se v dalším vývoji spíše jen detailněji vyhraňuje či dotváří, ale zásadně se nemění. Právě v tomto intenzivním formativním procesu spatřují mnozí odborníci vlastní smysl dětství.
V dětství a mládí by se proto mělo dětem umožnit optimální rozvíjení hlavních stránek jejich osobnosti. Ve svém souhrnu má dobrý průběh vývoje význam pro úspěšné uplatnění dětí ve společnosti i pro spokojené a radostné prožití jejich života. Dětství je obdobím nejrychlejšího růstu a vývoje. Děti jsou v této době maximálně tvárné a učenlivé. Snad proto představuje dětství nejvýznamnější a často i nejkrásnější období života člověka.
Výzkumy ukazují, že hru dětí může kladně ovlivnit účast dospělých, kteří pro ni mají dostatek pochopení a zájmu. Podle Suttona-Smithe příležitostná účast dospělých v dětských hrách má většinou kladný vliv na hravost dětí. Hlavní účinek pravděpodobně spočívá v tom, že účast dospělého - je-li při hře opravdová - umožňuje dítěti, aby se hry účastnilo, jako rovnocenný partner dospělého, což může být největší uspokojení, jaké hra může dítěti poskytnout.
Opravdová součinnost, založená na relativně rovnocenném vztahu dítěte a dospělého, by mohla být zárukou příznivých vývojových účinků na dítě. Mohla by kladně ovlivnit vztahy dítěte k rodičům nebo jiným osobám, k různým oblastem kultury i formování žádoucích vlastností osobnosti dítěte. Mohla by přispívat k utváření optimistického postoje dítěte k životu, ke zdravému sebevědomí a schopnosti samostatného jednání, dále k úspěšné realizaci socializačního procesu, včetně identifikace s vlastnostmi osob, k nimž má dítě kladný vztah a dále k nalezení vlastní identity. Účast dospělých ve hrách by mohla ovlivnit i utváření různých dovedností a rozvíjení vědomostí, vloh a schopností, potřeb, postojů a charakterových vlastností dítěte.
Kromě toho, že by se dospělí měli zapojovat často a vhodným způsobem do různých her s dětmi, měly by děti mít co nejvíce příležitostí k účasti v činnostech dospělých. Nejmenším dětem bychom měli umožnit účast především doma při provádění různých domácích prací, například při vaření, uklízení nebo praní a žehlení. Vyspělejší děti se mohou zapojovat do zájmových činností svých rodičů. Mohou to být buď sporty, různé řemeslnické činnosti, technika, umění, zahradničení aj. V některých případech je možné, aby se děti seznamovaly i s činnostmi, které rodiče nebo příbuzní provádějí jako své zaměstnání. Možnosti seznamovat se s těmito činnostmi nebo se přímo do nich zapojovat bývají pro děti daleko přitažlivější než hry s různými hračkami nebo hry úlohové. V těchto případech cítí, že se přibližují úrovni dospělých a stávají se tak stále více jejich skutečnými partnery.
Prostředí, v němž děti žijí od svého narození, obsahuje vždy v různé míře kladné estetické vlastnosti, které mohou být obsaženy v běžně užívaných věcech (ozdobný hrnek), v umělecky ztvárněných hračkách, říkadlech, písních, obrázcích pro děti i v přírodních objektech jako jsou květiny, tvary a barvy ovoce, ptáci a jejich zpěv nebo krásná zvířata s hebkou srstí aj. Děti přicházejí každodenně do styku s estetickými vlastnostmi okolního světa, které na ně působí a mohou ovlivňovat vývoj jejich estetického cítěni a hodnocení.
Děti jsou nejdříve schopny vnímat pouze některé estetické aspekty různých věcí a uměleckých nebo přírodních objektů. Patří mezi ně především výrazné barvy, lesk, zvuky, vůně, tvary, rytmus říkadel, melodie písní, i když nerozumí obsahu jejich textů.
Na počátku druhého roku začíná u dětí intenzivní vývoj řeči a představivosti, které jim umožní pojmenovávat nejen objekty přítomné, ale také chápat význam slyšených slov nebo jiných označení. Například když dítě uvidí pejska, pojmenuje ho "haf" nebo "pes", když uslyší slovo "pes" nebo "haf", pravděpodobně se mu vybaví představa nějakého psa, rozhlíží se a hledá ho. Když psa už dobře zdá, pozná ho i na obrázku nebo jako plyšovou či gumovou hračku a také toto jeho jednoduché zobrazení pojmenuje. Tehdy už děti začínají chápat obsah uměleckých výtvorů, které jsou jim určeny. Čím vyššího stupně ve vývoji řeči a své představivosti dosáhnou, tím lépe jsou připraveny k vnímání a chápání obsahové náplně umění i k pozdější vlastní "umělecké tvorbě".
Dětem v předškolním věku jsou přístupné pouze umělecké výtvory, jejichž obsah je relativně jednoduchý a pochopitelný. Vzniká specifické umění pro děti, např. hudební skladby pro děti, literatura pro děti, loutkové divadlo apod. Nejstarší děti předškolního věku jsou již schopny s potěšením vnímat i uměleckou tvorbu pro dospělé, pokud je pro ně vhodně vybrána.
Předpokládáme, že děti chápou umělcovo zobrazená skutečnosti v závislosti na úrovni rozvoje svých poznávacích procesů a v závislosti na celkovém rozsahu svých poznatků o světě. Přitom musíme brát v úvahu, že vnímání a myšlení dětí je v tomto období ještě ve srovnání s dospělými značně omezené, zkreslené a neúplné.
Kreslení a malování, zpívání písniček vymyšlených dětmi, vyluzování tónů na různé hudební nástroje, rytmizace pohybů, slovní improvizace s verši a vyprávění příběhů - to jsou oblíbené činnosti dětí, které nám více nebo méně připomínají uměleckou tvorbu. Děti při nich zacházejí s materiálem, z něhož umělci vytvářejí svá díla. Mezi těmito výtvory dětí a pravými uměleckými díly však existují velmi podstatní rozdíly.
Pro tvorbu dětí je příznačná nízká úroveň ve zpracování materiálu. V důsledku těchto nedostatků technického rázu dospívají děti často ke svéráznému způsobu zobrazení své představy. To bývá provázeno velmi nízkou úrovní jejího estetického ztvárnění.
Dětská tvorba se vyznačuje impulsivností a bezprostředností. Děti si většinou své náměty dlouho nepřipravují a nejraději je hned realizují. Jejich výtvory bývají ovlivněny po stránce obsahové i formální okamžitou situací, materiálem i činností druhých dětí.
Hlavní druhy dětských her:
Hry dětí jsou velmi rozmanité. Proto určení jejich základních druhů představuje složitý a dosud nevyřešený problém. Pro děti se může proměnit ve hru jakýkoliv druh činnosti, který jinak plní určitou životní funkci, např. jedení, oblékání apod. Hra tak nepředstavuje druh činnosti s vymezenou obsahovou náplní, nýbrž je jen určitou formou činnosti, jejíž obsah je proměnlivý.
Hry dětí lze třídit z několika hledisek. Zatím však neexistuje třídění, které by platilo obecně. Většina autorů provádí třídění her bez hlubšího ujasnění použitých kritérií. Mezi nejvíce užívaná kritéria patří zejména následující.
a) Kritérium subjektu hry, tzn. podle toho, kdo si hraje. Rozlišují se hry zvířat a lidí, hry mláďat a dospělých, hry individuální a skupinové (např. hry úlohové nebo hry s pravidly: na honěnou, na schovávanou, vybíjená a jiné hry).
b) Kritérium objektu hry, podle něhož se rozlišují hry s různými objekty. U dětí jsou to hry s hračkami, rostlinami, se zvířaty s vlastním tělem s druhými jedinci jako objekty hry, s kulturními výtvory (například poslouchání gramofonových desek, prohlížení obrázkových knížek aj.).
c) Kritérium způsobu zacházení s objektem hry, tzn. co dítě především při hře dělá; když s hračkou manipuluje - pak jde o hru praktickou (například stavění u kostek, hry s vkládačkami apod.); když si něco především prohlíží a vyptává se, co to je, proč to je apod., jde o hru poznávací (například navlékání kruhovitých tvarů na tyčku podle velikosti do tvaru kužele, rozlišování a pojmenovávání barev v omalovánkách aj.); když se prohlíží obrázky v knížce, když jen tak hrovým způsobem pojmenovává věci kolem sebe nebo když prohlásí, že stolička je auto, jedná se o hru označovací či symbolickou.
d) Kritérium motivace a životního významu hry; podle tohoto kritéria se rozlišují hry motivované vývojovými potřebami (u dětí v 1. a 2. roce to bývá opakované sahání a uchopování hraček, manipulování s nimi, broukání, žvatlání, později chození, běhání, kreslení aj.), hry uspokojující především sociální potřeby dětí (např. slovně-pohybové hříčky, mazlení, žertování aj.), hry umožňující náhradní uspokojení různých potřeb dětí (bývají to symbolické hry s panenkami, loutkami, kreslení aj.) a hry rekreační: běhání, houpání, hraní s míčem apod.
Estetické hry rozdělujeme do tří základních skupin:
1. hry recepční,
2. hry reprodukční,
3. hry tvořivé.
V každé z těchto skupin se vyskytují hry zaměřené na základní druhy umění jak v oblasti múzických umění, tak i v oblasti umění výtvarných.
Recepční hry spočívají ve vnímání, chápání a afektivním hodnocení uměleckých výtvorů určených dětem. Patří sem např. poslouchání písní, říkadel, pohádek, sledování televizních nebo divadelních představení, prohlížení obrázků apod.
V reprodukčních hrách se děti pokoušení o reprodukci různých uměleckých výtvorů, např. říkadel, veršů, her se zpěvem, předkreslených vzorů nebo modelů z tvárných materiálů.
V tvořivých hrách se děti snaží o elementární ztvárnění rozmanitých výrazových prostředků. Například experimentují se slovy, vytvářejí vlastní popěvky, improvizují při hře s loutkami, zobrazují své představy kreslením, malováním nebo modelováním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama